V zaměstnání, ve kterém bylo po celý kalendářní měsíc
poskytnuto pracovní volno bez náhrady příjmu, je vyměřovacím
základem pro výpočet pojistného na zdravotní pojištění minimální mzda
zaměstnanců v pracovním poměru odměňovaných měsíční mzdou, která platí k
prvnímu dni kalendářního měsíce, ve kterém se pojistné platí ("minimální
mzda“), tj. v roce 2009 i nadále částka 8 000 Kč.
Pokud pracovní volno bez náhrady příjmu trvalo po dobu
kratší, připočte se v tomto zaměstnání k úhrnu příjmů
započitatelných do vyměřovacího základu za každý kalendářní den, kdy
trvalo pracovní volno, poměrná část minimální mzdy připadající na jeden
kalendářní den v daném měsíci. Podle předchozích vět se nepostupuje,
jestliže bylo poskytnuto pracovní volno bez náhrady příjmu zaměstnanci:
-
který vykonává v tomto období veřejnou funkci nebo práci pro
jiného zaměstnavatele a doloží, že subjekt, pro který je v té době činný, za
něj odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu,
-
s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením,
kterému se poskytují mimořádné výhody II. nebo III. stupně podle předpisů o
sociálním zabezpečení,
-
který dosáhl věku potřebného pro nárok na starobní důchod,
avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,
-
který celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do
sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku,
-
který současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou
výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené aspoň z minimálního
vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,
-
za kterého je plátcem pojistného stát (např. nezaopatřené
děti, poživatel důchodu z důchodového pojištění, příjemce rodičovského
příspěvku, ženy na mateřské a rodičovské dovolené atd.),
-
který se zdržuje dlouhodobě v cizině a je v cizině zdravotně
pojištěn a postupuje podle § 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., o
veřejném zdravotním pojištění, ve znění p.p.
Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální
vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně
prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit
pojistné prostřednictvím toho z nich, kterého si zvolí, a to vždy současně s
odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Pokud je vyměřovací
základ nižší z důvodů překážek na straně organizace, je tento rozdíl povinen
doplatit zaměstnavatel.
I v tomto případě ovšem platí obecné pravidlo, že pojistné za
zaměstnance hradí z jedné třetiny zaměstnanec a ze dvou třetin
zaměstnavatel. § 9 odst. 3 zákona o veřejném zdravotním
pojištění ale připouští výjimku:
-
Písemnou smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem může
se zaměstnanec zavázat zaplatit zaměstnavateli zcela nebo zčásti částku
odpovídající pojistnému, které za zaměstnance má zaměstnavatel povinnost hradit
v době, kdy zaměstnanci poskytl pracovní volno bez náhrady příjmu.
I v tomto případě, kdy je sjednána příslušná smlouva, jde ovšem
prvotně o pojistnou povinnost zaměstnavatele, kterou mu nahrazuje (reparuje)
dotyčný zaměstnanec.
Teprve s těmito "pojistnými“ informacemi můžeme vstoupit na půdu
daní z příjmů.
Princip zdanění tzv. superhrubé mzdy je od 1. 1. 2009
nastaven následovně:
-
Plátce daně vypočte zálohu z příjmů fyzických osob ze závislé
činnosti a z funkčních požitků (dále jen "záloha“) ze základu pro výpočet
zálohy.
-
Základem pro výpočet zálohy je úhrn příjmů ze závislé
činnosti a z funkčních požitků zúčtovaný nebo vyplacený poplatníkovi za
kalendářní měsíc nebo za zdaňovací období, vyjma příjmů zdanitelných daní
vybíranou srážkou sazbou daně a příjmů, které nejsou předmětem daně:
-
snížený o částky, které jsou od daně osvobozeny,
a
-
zvýšený o povinné pojistné.
Povinné pojistné (coby legislativní zkratka zákona o daních z
příjmů) představuje částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a
příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní
pojištění, které je z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků podle
zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnavatel.
Přitom musíme vzít v potaz, že příjmy ze závislé činnosti se podle § 6 odst. 3 zákona o daních z
příjmů rozumějí příjmy pravidelné nebo jednorázové bez ohledu na to, zda je na
ně právní nárok či nikoli, zda je od zaměstnavatele dostává zaměstnanec nebo
osoba, na kterou přešlo příslušné právo podle zvláštních předpisů, a zda jsou
vypláceny nebo připisovány k dobru anebo spočívají v jiné formě plnění
prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance, kteří jsou poplatníky z příjmů ze
závislé činnosti. Příjmem se rozumí rovněž částka, o kterou je úhrada
zaměstnance zaměstnavateli za poskytnutá práva, služby nebo věci, kromě bytu, v
němž měl zaměstnanec bydliště po dobu 2 let bezprostředně před jeho koupí,
nižší, než je cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu, nebo cena,
kterou účtuje jiným osobám.
Ze skutečnosti, že "superhrubý“ základ pro výpočet zálohy tvoří
úhrn příjmů ze závislé činnosti zvýšený o povinné pojistné, které je z těchto
příjmů povinen platit zaměstnavatel, lze dovodit, že toto pojistné jako takové
nespadá mezi příjmy ze závislé činnosti "spočívající v jiné formě plnění
prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance“. Pokud by totiž toto pojistné
zaměstnavatele patřilo mezi příjem ze závislé činnosti (podle § 6 odst. 3 ZDP), pak by se
zahrnovalo do základu pro výpočet zálohy dvakrát, což zřejmě nepřichází v
úvahu. Takže dílčí závěr je logický ten, že pojistné zaměstnavatele (tj.
v daném případě 9 % z rozdílu mezi skutečným minimálním vyměřovacím
základem) nepředstavuje příjem ze závislé činnosti.
Dále je nutno řešit otázku, zda se toto pojistné zaměstnavatele
zahrnuje do…
