dnes je 9.8.2022

Input:

DAŇOVÉ POSOUZENÍ VZDĚLÁVÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ

12.12.2012, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     Účetní a personalisté často řeší daňové i personální otázky související se vzděláváním zaměstnanců. V příspěvku si tuto problematiku popíšeme v širších souvislostech, které zaměstnavatel musí při zajišťování vzdělávání pro své zaměstnance zohledňovat. Při daňovém posuzování vzdělávání zaměstnanců je nutné vycházet z několika právních předpisů, zejména se jedná o:

  • zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále též „ZP“),

  • zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále též „ZDP“),

  • zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění (dále též „ZoZ“),

  • zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, v platném znění,

  • zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, v platném znění.

VZDĚLÁVÁNÍ PODLE ZÁKONÍKU PRÁCE A PODLE ZÁKONA O ZAMĚSTNANOSTI

     Zaměstnavatel je povinen pečovat o vzdělávání (odborný rozvoj) svých zaměstnanců. Zákoník práce a zákon o zaměstnanosti tuto problematiku upravují v následujících ustanoveních:

Péčí o odborný rozvoj
zaměstnanců se podle
zákoníku práce rozumí: 
Ustanovení
ZP 
zaškolení a zaučení § 228 
odborná praxe § 229 
prohlubování kvalifikace § 230 
zvyšování kvalifikace § 231 


Rekvalifikací se podle
zákona o zaměstnanosti
rozumí: 
Ustanovení
ZOZ 
Získání nové kvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo
prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejího udržování.
Z daňového hlediska je rekvalifikace podle zákona o zaměstnanosti
posuzována stejně jako vzdělávání podle zákoníku práce. 
§ 108 - 110 


ROZLIŠENÍ PROHLUBOVÁNÍ A ZVYŠOVÁNÍ KVALIFIKACE

     Prohlubováním kvalifikace se rozumí její průběžné doplňování, udržování a obnova, kdy se nemění její podstata. Zaměstnavatel je oprávněn zaměstnanci tento druh vzdělávání nařídit, protože zaměstnanec je povinen si svoji kvalifikaci potřebnou k výkonu sjednaného druhu práce průběžně prohlubovat. Doba, po kterou si zaměstnanec svoji kvalifikaci prohlubuje, je považována za výkon práce a zaměstnanci náleží plat nebo mzda a ostatní související náhrady. Za prohlubování kvalifikace je možné považovat např. účast zaměstnanců na nejrůznějších školeních, seminářích, odborných kurzech apod.

     Při zvyšování kvalifikace dochází k dosažení vyššího stupně vzdělání. Tuto formu vzdělávání není možné zaměstnanci nařídit, a pokud zasahuje do pracovní doby, je na straně zaměstnance považována za překážku v práci. Zvyšování kvalifikace nelze považovat za výkon práce. Zvyšováním kvalifikace se rozumí např. situace, kdy zaměstnanec se základním vzděláním studuje střední školu nebo středoškolák studuje vysokou školu.

DAŇOVÉ POSOUZENÍ

     Zákon o daních z příjmů řeší vzdělávání zaměstnanců v následujících ustanoveních:

Ust. ZDP Text 
§ 6 odst. 9 písm. a) Vzdělávání zaměstnanců sice představuje zdanitelný
příjem, ale pokud je poskytováno v nepeněžní podobě
a souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, je hodnota
plnění v souladu s ust. § 6 odst. 9 písm. a) ZDP osvobozena
od daně z příjmů ze závislé činnosti. Není přitom rozhodující,
zda se jedná o prohlubování kvalifikace
(výkon práce) nebo o zvyšování kvalifikace
(překážku na straně zaměstnance). 
§ 6 odst. 9 písm. d) Při využití ust. § 6 odst. 9 písm. d) ZDP je osvobozeno od
daně z příjmů ze závislé činnosti také vzdělávání
zaměstnanců v nepeněžní podobě, které sice nesouvisí
s předmětem činnosti zaměstnavatele, ale je financováno
z vymezených prostředků, tj. např. ze sociálního fondu
nebo z nedaňových nákladů. 
§ 24 odst. 2 písm. j) bod 3 Zákonem o daních z příjmů je vzdělávání zaměstnanců
z hlediska daňově účinných nákladů zaměstnavatele upraveno
v § 24 odst. 2 písm. j) bod. 3. Podle tohoto ustanovení
je pro možnost daňového uplatnění rozhodující, zda
vzdělávání souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele.
Posouzení, zda byla splněna tato podmínka, někdy způsobuje
problémy. Zejména se jedná o případy, kdy zaměstnanec
vykonává funkci, ze které nelze přímo odvozovat
„souvislost s předmětem činnosti zaměstnavatele“.
V této souvislosti lze doporučit „rozumný výklad“
a mimo posuzování zaměření vzdělávání ve vztahu
k předmětu činnosti zaměstnavatele je potřebné zohlednit také funkci
(náplň práce) zaměstnance. 
§ 25 odst. 1 písm. h) bodu 2 Daňově neuznatelné je podle tohoto ustanovení zejména
nepeněžní plnění vynaložené na vzdělávání zaměstnanců
nesouvisející s předmětem činnosti zaměstnavatele.
Daňově také nelze uplatnit náklady na vzdělávání osob,
které nejsou zaměstnanci
(např. rodinní příslušníci, kamarádi, obchodní partneři apod.). 
§ 24 odst. 2 písm. j) bod 5 Daňově lze uplatnit také příspěvek na vzdělávání zaměstnance,
které nesouvisí s předmětem podnikání, pokud
bude postupováno podle ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP.
V tomto případě je možné posoudit jako daňově účinný náklad
peněžní příspěvek na vzdělávání zaměstnance,
pokud toto plnění je sjednáno např. v pracovní, manažerské
nebo jiné smlouvě. (Možnosti daňového uplatnění
nepeněžního příspěvku sjednaného příspěvku brání
ust. § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 ZDP). Peněžní plnění však bude
u zaměstnanců podléhat dani ze závislé činnosti
a odvodům zákonného pojistného. 


Č. Druh plnění 
I. Nejvýhodnější je postup, kdy je zvolena forma vzdělávání, která je
daňovým nákladem společnosti a současně je osvobozena od daně z příjmů
ze závislé činnosti - viz příklad č. 3.
To znamená, že je spokojen zaměstnanec, protože plnění nepodléhá dani
z příjmů ze závislé činnosti (+ 15 %) ani odvodům zákonného pojistného
(+ 11 %). Zaměstnavatel příslušné částky daňově uplatní (úspora ve výši
sazby daně + 19 %) a také neplatí pojistné z příjmů za svého zaměstnance
(+ 34 %). 
II. Méně výhodné je plnění, které sice je u zaměstnance osvobozeno od
daně ze závislé činnosti, ale u zaměstnavatele se jedná o daňově neúčinný
náklad - viz příklad č. 1.
U zaměstnance bude uspořeno + 15 % na dani z příjmů a + 11 % na
zákonném pojistném. Zaměstnavatel ušetří na zákonném pojistném ve výši
+ 34 %, které by jinak byl za zaměstnance povinen platit. Zaměstnavatel
však plnění ve prospěch zaměstnance daňově neuplatní (- 19 %). 
III. Ještě méně výhodná je forma vzdělávání v případě, kdy jeho hodnotu
sice může zaměstnavatel daňově uplatnit, ale pro zaměstnance se jedná
o zdanitelný příjem - viz příklad č. 2.
Zaměstnavatel sice plnění daňově uplatní (+ 19 %), ale uhradí za zaměstnance
zákonné pojistné (- 34 %). Z příjmů zaměstnance bude odvedena
daň ze závislé činnosti (- 15 %) a zákonné pojistné (- 11 %). 
IV. Nejméně výhodné je plnění podléhající u zaměstnance zdanění, které
současně vstupuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného a u zaměstnavatele
nelze příslušný náklad daňově uplatnit - viz příklad č. 6. 


ÚSPORY NA DANI A NA ZÁKONNÉM POJISTNÉM

     Zaměstnavatel, který bude chtít zákonným způsobem ušetřit na odvodech daní a pojistného, bude zvažovat zejména následující okolnosti:

Příklad č. 1

Nepeněžní plnění

Zaměstnanec ve svém volném čase studoval vysokou školu. Zaměření studia nesouviselo s předmětem činnosti zaměstnavatele. Zaměstnavatel přispíval zaměstnanci na studia ze sociálního fondu. Úhrada byla zaměstnavatelem směrována přímo vysoké škole.

Z hlediska zaměstnance se jedná o příjem osvobozený od daně z příjmů ze závislé činnosti. Zaměstnavatel však související náklady daňově neuplatní.

Příklad č. 2

Sjednané peněžní plnění

Stavební společnost v pracovní smlouvě sjednala se svým zaměstnancem panem Holým poskytování peněžního příspěvku na studium vysoké pedagogické školy. Přestože předmět studia nesouvisel s předmětem činnosti společnosti, jednalo se pro zaměstnavatele o daňově účinný zaměstnanecký benefit podle ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP. Pro zaměstnance se jedná o zdanitelný příjem, který současně podléhá odvodům zákonného pojistného.

Příklad č. 3

Vzdělávání zaměstnance, které souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele

Společnost Alfa, s. r. o., zajistila zaměstnancům, kteří sjednávali obchodní zakázky se zahraničním partnerem, kurz výuky anglického jazyka. Jedná se

Nahrávám...
Nahrávám...