dnes je 22.5.2024

Input:

Darování pro případ smrti - o co jde a jak je to s daní

26.10.2016, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 6 minut

2016.22.3
Darování pro případ smrti – o co jde a jak je to s daní

Ing. Ivan Macháček

VYŠLO V ČÍSLE 22/2016

V příspěvku se zaměříme na objasnění nového institutu darování pro případ smrti obsaženého v novém občanském zákoníku, uvedeme si rozdíl mezi odkazem v rámci dědického řízení a darováním pro případ smrti a dále daňové řešení bezúplatného příjmu nabytého na základě darování pro případ smrti.

Darování pro případ smrti – nový institut v občanském zákoníku

Zákon č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník, dále "NOZ" nebo "zákon") zavádí nový institut, tzv. darování pro případ smrti, vymezené v § 2063 NOZ. Zde se uvádí, že darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje zpravidla jako odkaz. Podle ustanovení o darování se řídí, přijme-li obdarovaný dar a vzdá-li se dárce výslovně práva dar odvolat a vydá o tom obdarovanému listinu. Tím není dotčen § 2057 zákona. V § 1594 odst. 2 NOZ se dále uvádí, že darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se považuje za odkaz, pokud se dárce nevzdal práva dar odvolat.

Aby byla uzavřena darovací smlouva pro případ smrti, musí být tedy splněny následující podmínky:

  • uzavření darovací smlouvy ve smyslu příslušných ustanovení § 2055 až § 2078 NOZ,

  • převedení vlastnického práva k daru je odloženo odkládací podmínkou, že obdarovaný dárce přežije,

  • obdarovaný dar přijímá,

  • dárce se výslovně vzdává práva dar odvolat a vydá o tom obdarovanému listinu,

  • darovací smlouva pro případ smrti musí být uzavřena v písemné formě (ve smyslu § 2057 odst. 2 NOZ).

Zatímco dědické právo (pořízení pro případ smrti ve formě závěti, dědické smlouvy nebo dovětku) chrání nepominutelné dědice prostřednictvím práva nepominutelného dědice na povinný díl z pozůstalosti v souladu se zněním § 1642 a násl. NOZ, na darování pro případ smrti se ustanovení § 1642 NOZ nevztahuje, protože nejde o dědění, ale darování.

Z jednotlivých ustanovení NOZ vztahujících se k dědění a k darování pro případ smrti lze tak dovodit, že při darování pro případ smrti (při dodržení výše uvedených podmínek pro tento institut) lze legálně obejít právo nepominutelného dědice na povinný díl. V případě darování pro případ smrti okamžikem smrti přechází vlastnické právo k předmětu darování na obdarovaného (u věcí zapisovaných do veřejného seznamu přechází vlastnictví až zápisem), a tím majetek obsažený ve smlouvě o darování pro případ smrti nenáleží do vlastní pozůstalosti. Z § 1655 NOZ totiž vyplývá, že pro stanovení povinného dílu se majetek v pozůstalosti sepíše a odhadne, přičemž dluhy zůstavitele a závady, které na majetku vázly již v době zůstavitelovy smrti, se od hodnoty majetku odečtou. Jednou z těchto závad je i majetek, který je předmětem smlouvy o darování pro případ smrti – movité věci už de facto v majetku nejsou a věci zapisované do veřejného seznamu sice v majetku pozůstalosti jsou, ale náleží již obdarovanému v důsledku smrti zůstavitele a uzavřené smlouvy o darování pro případ smrti.

Pro darování pro případ smrti zařazeného pod ustanovení NOZ týkající se darování, platí omezení stanovené v § 2058 NOZ, tj. že dárce může darovat třeba i všechen svůj současný majetek; smlouva, kterou někdo daruje svůj budoucí majetek, platí jen potud, pokud nepřesahuje polovinu tohoto majetku. Darování věci, kterou dárce nemá, je platné, jen zaváže-li se dárce ve smlouvě věc nabýt.

Rozdíl mezi odkazem a darováním pro případ smrti

Odkaz zůstavitel zřídí tak, že v pořízení pro případ smrti nařídí určité osobě, aby odkazníku vydala předmět odkazu. Z § 1594 odst. 2 NOZ vyplývá, že darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se považuje za odkaz, pokud se dárce

Nahrávám...
Nahrávám...