dnes je 28.3.2024

Input:

Financující transakce

29.5.2018, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 8 minut

4.4
Financující transakce

Ing. Michal Jelínek Ph.D

Platí, že jakákoliv transakce mezi spojenými osobami podléhá principu tržního odstupu, tedy že cena a potažmo podmínky v této transakci musí odpovídat cenám a podmínkám, které by sjednaly nezávislé osoby za jinak stejných nebo obdobných okolností. Nejinak tomu je u financujících transakcí, tedy především při stanovení hodnoty peněz poskytovaných mezi spojenými osobami.

Dříve než jakýkoliv věřitel přistoupí ke stanovení výše úrokové sazby, kterou bude požadovat za jím poskytnuté finanční prostředky, je nezbytné určit, jaký typ úvěrového finančního nástroje bude dlužníkovi sjednávat. Obrázek níže ukazuje dělení úvěrových finančních nástrojů dle metodiky Moody‘s.

Pro účely stanovení úrokové sazby v podmínkách českého finančního trhu nám postačí rozdělit úvěrové finanční nástroje z hlediska dvou aspektů:

  • zajištění

  • seniorita

Jako první je potřeba zkoumat, zdali úvěrový finanční nástroj, např. zápůjčka, je nebo není zajištěn. Typickými zajišťovacími instrumenty jsou nemovitosti, cenné papíry, obchodní podíly, směnky, vázané hotovostní prostředky (tzv. cash collateral), bankovní garance apod. Je logické, že úroková sazba ze zajištěné zápůjčky bude nižší než úroková sazba ze stejné zápůjčky, která je ale nezajištěná.

Dalším aspektem, který je potřeba zkoumat dříve, než bude stanovena úroková sazba, je seniorita dluhu. Seniorní dluh je takový, jehož splatnost není podřízena žádnému jinému závazku dlužníka. Je to tedy valná většina dluhů, se kterými se společnosti, ale i běžní občané obvykle setkávají. Naproti tomu stojí dluh tzv. podřízený, tedy dluh, jehož splatnost je podřízena jiným závazkům dlužníka. Typicky banky požadují po svých klientech, aby některé závazky vůči spojeným osobám (nejčastěji mateřským společnostem) podřídily závazkům, které mají vůči bance. To znamená, že pohledávky banky mají prioritu při splácení před pohledávkami podřízených věřitelů. V takových případech podepisuje dlužník s podřízeným věřitelem dohodu o podřízenosti, ve které určí, jak a v jakém rozsahu jsou jeho závazky podřízené a zejména vůči kterým seniorním závazkům.

Dá se očekávat, že úroková sazba z podřízeného dluhu bude vyšší oproti úrokové sazbě z dluhu seniorního. Pozice věřitele podřízeného dluhu je výrazně oslabena, protože jeho pohledávky jsou splatné až ve chvíli, kdy budou zaplaceny dluhy věřitelům, vůči kterým je jeho dluh podřízen.

Pokud je správně určen druh úvěrového finančního nástroje, je možno přistoupit k samotnému stanovení úrokové sazby. Úroková sazba bude určena vždy na základě schopnosti dlužníka splácet daný úvěrový finanční nástroj, tedy na jeho bonitě. Úvěrové finanční instituce dříve, než někomu půjčí peníze, provádějí tzv. credit rating dlužníka, tedy hodnocení jeho schopnosti splácet daný dluh. Úrokovou sazbu dále ovlivňuje země, ve které se dlužník nachází, resp. měna, ve které je dluh denominován.

Někdy se lze na trhu setkat s přístupy stanovení úrokové sazby na základě databázových zdrojů, jaké jsou k dispozici např. na webových stránkách Evropské centrální banky (ECB) nebo na webových stránkách České národní banky (ČNB). Tyto statistiky jsou určitě velmi zajímavým indikátorem obecného trendu v ekonomice ohledně vývoje úrokových sazeb a najdou široké použití zejm. při makroekonomických analýzách, nicméně pro účely stanovení úrokové sazby pro konkrétního dlužníka, je jejich vypovídací schopnost mizivá. Stanovení úrokové sazby vyplývající z konkrétního úvěrového finančního nástroje poskytovaného danému dlužníkovi musí reflektovat primárně jeho finanční kondici, trh, na kterém působí, dobu splatnosti dluhu apod.

Základní formule pro stanovení úrokové sazby zní:

úroková sazba = bezriziková úroková sazba + úroková prémie

Bezriziková úroková sazba vyjadřuje výnos, který by věřitel dosáhl, kdyby své volné finanční prostředky uložil do bezrizikového aktiva. Za bezrizikové aktivum se obvykle považují státní dluhopisy, a to samozřejmě za předpokladu, že se jedná o stát, který se nenachází v ekonomických problémech.

Jelikož Česká republika má v době přípravy tohoto textu ratingové známky A1, resp. A+, můžeme výnos českých státních dluhopisů považovat za výnos z bezrizikového aktiva. Jen pro upřesnění, za výnos ze státního dluhopisu se nepovažuje kupón, který je uveden v emisních podmínkách a který musí stát držiteli dluhopisu vyplácet. Vzhledem ke skutečnosti, že české státní dluhopisy jsou veřejně obchodovány, jejich skutečný výnos je krom výše kupónu určen také rozdílem mezi nominální a tržní hodnotou dluhopisu. Ukazatel, který měří tento skutečný výnos dluhopisu, se označuje jako výnos do doby splatnosti.

V běžné praxi se však při výpočtu úrokové sazby spíše, než výnos státních dluhopisů používá tzv. IBOR sazba. V případě korporátního financování banky často neuvádějí do svých úvěrových smluv pevné úrokové sazby (např. 3,0 %), ale spíše součet základní sazby a úrokové prémie či přirážky (např. 3M PRIBOR + 2,5 %). IBOR je zkratka pro InterBank Offered Rate a jedná o tzv. referenční sazbu, která je denním průměrem hodnot úrokových sazeb, za které si banky mezi sebou půjčují volnou likviditu. V případě ekonomicky stabilního finančního a bankovního trhu se i tato sazba považuje za bezrizikovou. Pro korunové transakce se používá PRIBOR, tj. Prague InterBank Offered Rate, pro eurové transakce se používá EURIBOR, pro librové LIBOR atd.

Další otázkou pro stanovení

Nahrávám...
Nahrávám...