3.76 Mýtné a poplatky za používání pozemních komunikací
Ing. Dagmar Fitříková, Ing. Karel Janoušek
-
§ 36 odst. 1 ZDPH, § 36 odst. 3, § 36 odst. 4 a § 36 odst. 11, § 37 odst. 1, § 72, § 73, § 75 a § 76 ZDPH
-
§ 20, § 21, § 22, § 23 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění,
-
§ 1, § 9, § 10, § 17 vyhl. č. 527/2006 Sb., o užívání zpoplatněných pozemních komunikací,
-
nařízení vlády č. 484/2006 Sb., o výši časových poplatků a o výši sazeb mýtného za užívání určených pozemních komunikací,
-
§ 24 odst. 2 písm. p) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále jen ZDP).
Zpoplatnění obecného užívání pozemních komunikací a druhy zpoplatnění stanoví § 20 zákona č. 13/1997 Sb., v platném znění. Podle tohoto ustanovení je zpoplatněno používání pozemních komunikací mýtným anebo časovým poplatkem. Pozemní komunikace, jejichž užití podléhá časovému poplatku, jsou uvedeny v příloze č. 2 vyhl. č. 527/2006 Sb., seznam mýtných úseků dálnic, rychlostních silnic a silnic I. třídy, jejichž užití podléhá mýtnému, je uveden v přílohách 3 a 4 uvedené vyhlášky. Systém elektronického mýtného podle zákona č. 13/1997 Sb., v platném znění, je v ČR zaveden s účinností od 1. ledna 2007.
Časový poplatek
Časový poplatek je částka, jejíž zaplacení opravňuje využívat příslušným vozidlem po určitou dobu zpoplatněné pozemní komunikace. Tento poplatek se platí před užitím příslušné komunikace a prokazuje se platným dvoudílným kupónem (tzv. dálniční známka). O zaplacení poplatku vydává prodejní místo spolu s kupónem doklad.
Časový poplatek je sedmidenní, měsíční anebo roční, přičemž roční již platí od 1. prosince do konce následujícího kalendářního roku. Tento poplatek se týká silničních motorových vozidel nejméně se čtyřmi koly nebo jízdních souprav do největší povolené hmotnosti méně než 12 tun. Výše poplatku je stanovena v § 2 nařízení vlády č. 484/2006 Sb.
Mýtné
Na rozdíl od časového poplatku má mýtné charakter výkonového zpoplatnění užívání pozemní komunikace. Je to částka, která se platí za jízdu konkrétního silničního motorového vozidla nejméně se čtyřmi koly, jehož největší povolená hmotnost je 12 tun a vyšší. Výše sazeb mýtného je uvedena v § 3 a 4 nařízení vlády č. 484/2006 Sb. Mýtné se stanoví jako součin příslušné sazby a vzdálenosti ujeté po zpoplatněné pozemní komunikaci.
Způsob úhrady mýtného stanoví § 17 vyhl. č. 527/2006 Sb. a to tak, že ho lze hradit buď předem, anebo následně.
Předem lze mýtné hradit v hotovosti, a to na kontaktních anebo distribučních místech, případně podle smluvních podmínek sjednaných mezi provozovatelem vozidla a provozovatelem mýtného systému.
Režim následného placení lze použít pouze na základě dohody mezi provozovatelem vozidla a provozovatelem mýtného systému, a to tam sjednaným způsobem.
Elektronické mýtné lze hradit také platební kartou i tzv. fleet kartou (tankovací karta CCS, UTA, DKV). Tuto fleet kartu, která je vázána na konkrétní vozidlo, lze po dohodě s jejím vydavatelem použít také k registraci do mýtného systému.
Místní poplatky
Kromě uvedených komunikací může být podle ustanovení § 23 zákona č. 13/1997 Sb. zpoplatněno také užití některých místních komunikací, a to rozhodnutím příslušné obce.
Daňově uznatelné náklady
Vzhledem k tomu, že v případě časových poplatků, mýtného i poplatků za používání místních komunikací jde o povinné platby, jsou výdaje za uvedené poplatky ve výši prokázané dokladem o zaplacení poplatku (nikoliv např. samotným časovým kuponem), v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. p) ZDP, daňově uznatelnými výdaji (náklady) provozovatele příslušného vozidla v plné výši.
Výběr mýtného z pohledu DPH
Výběr mýtného zajišťuje v ČR s účinností od 1. 1. 2007 Ministerstvo dopravy. Z hlediska uplatňování zákona o DPH se výběr mýtného Ministerstvem dopravy, které je organizační složkou státu, považuje za výkon veřejné správy, a proto není předmětem daně z přidané hodnoty. Provozovatel příslušného vozidla, který je povinen mýtné za použití místní komunikace zaplatit, si však musí uvědomit, že takto zaplacené mýtné, které při výběru nepodléhá DPH, představuje pro provozovatele vozidla vedlejší výdaj, tedy výdaj vynaložený osobou, která použila zpoplatněnou komunikaci, a tento výdaj vstupuje jako vedlejší výdaj související s poskytnutým plněním do základu daně při poskytnutí přepravní služby.
Mýtné jako vedlejší výdaj poskytovatele přepravní služby
Podle obecného pravidla upraveného ustanovením § 36 odst. 1 ZDPH je základem daně vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, vyjma daně za toto zdanitelné plnění. Z ustanovení § 36 odst. 3 písm. c) ZDPH dále vyplývá, že základ daně mimo jiné zahrnuje také vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je uskutečňováno zdanitelné plnění. V § 36 odst. 4 ZDPH je vymezeno, že za vedlejší výdaje se považují zejména náklady na balení, přepravu, pojištění a provize. Do kategorie výdajů vynaložených dopravcem a souvisejících se zajištěním přepravní služby ve prospěch jiné osoby patří nejen náklady na spotřebované pohonné hmoty, náklady na provoz vozidla, mzdové náklady, pojištění a příp. další režijní výdaje, ale i mýtné zaplacené dopravcem v příslušné výši, pokud byla při zajištění přepravní služby použita zpoplatněná komunikace. Mýtné je povinen zaplatit dopravce, který zpoplatněnou komunikaci použil, nikoli příjemce přepravní služby, a proto je dopravce povinen zahrnout mýtné jako vedlejší výdaj do základu daně při poskytnutí přepravní služby. Dopravce není oprávněn požadovat úhradu (úplatu) mýtného, aniž by příslušnou částku mýtného zahrnul do základu daně, ze kterého je povinen způsobem stanoveným v § 37 odst. 1 ZDPH vypočítat příslušnou DPH. Z uvedeného vyplývá, že mýtné nelze samostatně bez uplatnění daně z přidané hodnoty „přeúčtovat” na příjemce přepravní služby, pokud je místem plnění u takto poskytnuté služby tuzemsko. Režim přeúčtování mimo základ daně ve smyslu § 36 odst. 11 ZDPH může…
