dnes je 8.11.2024

Input:

Paušální výdaj na dopravu v roce 2016

14.7.2016, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 18 minut

2016.15.1
Paušální výdaj na dopravu v roce 2016

Ing. Jiří Vychopeň

Podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. zt) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP") mohou poplatníci daně z příjmů fyzických i právnických osob za stanovených podmínek uplatňovat jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů také paušální výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem, pokud nebyl uplatněn výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem podle písmene k) tohoto odstavce, ve výši 5 000 Kč na jedno silniční motorové vozidlo za každý celý kalendářní měsíc zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém poplatník využíval příslušné silniční motorové vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů a současně toto silniční motorové vozidlo nepřenechal ani po část příslušného kalendářního měsíce k užívání jiné osobě (dále jen "paušální výdaj na dopravu").

Paušální výdaj na dopravu lze použít jenom pro účely daní z příjmů, přičemž jde o specifický daňově uznatelný nepeněžní výdaj, který lze uplatnit v rámci základu daně z příjmů za předpokladu splnění podmínek stanovených v § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP a jehož výše je dána pevně stanovenou částkou nezávislou na výši skutečně vzniklých výdajů. U paušálního výdaje na dopravu je poplatník povinen prokazovat pouze splnění podmínek pro jeho uplatnění, nikoliv samotnou výši tohoto výdaje.

Kdo může/nemůže paušální výdaje uplatnit?

Paušální výdaj na dopravu mohou při splnění stanovených podmínek uplatnit:

  • poplatníci daně z příjmů právnických osob a

  • poplatníci daně z příjmů fyzických osob v souvislosti s dosahováním příjmů zahrnovaných do dílčích základů daně podle § 7, § 9 a § 10 ZDP.

V § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP je výslovně stanoveno, že paušální výdaj na dopravu nemohou uplatnit veřejně prospěšní poplatníci s výjimkou poplatníků, kteří jsou veřejnou vysokou školou, veřejnou výzkumnou institucí, poskytovatelem zdravotních služeb, který má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona upravujícího zdravotní služby, obecně prospěšnou společností nebo ústavem.

Paušální výdaj na dopravu je možno uplatnit nejvýše za 3 vlastní silniční motorová vozidla zahrnutá nebo nezahrnutá do obchodního majetku nebo v nájmu za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání.

Paušální výdaj na dopravu může být uplatňován jen u silničních motorových vozidel (nikoliv tedy např. u zvláštních vozidel).

Silniční motorová vozidla

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dále jen "ZoPOPV"), ve znění pozdějších předpisů, je silničním vozidlem motorové nebo nemotorové vozidlo, které je vyrobené za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí.

Podle § 3 odst. 2 ZoPOPV se silniční vozidla rozdělují na tyto základní druhy:

a) motocykly,

b) osobní automobily,

c) autobusy,

d) nákladní automobily,

e) speciální vozidla,

f) přípojná vozidla,

g) ostatní silniční vozidla.

Zvláštní vozidla

Podle § 3 odst. 3 ZoPOPV jsou zvláštními vozidly např. zemědělské nebo lesnické traktory a jejich přípojná vozidla, samojízdné a přípojné pracovní stroje, nemotorové pracovní stroje nebo nemotorová vozidla tažená nebo tlačená pěšky jdoucí osobou. Zvláštním vozidlem se pro účely uvedeného zákona rozumí i mobilní stroj, průmyslové zařízení schopné přepravy nebo vozidlo bez karoserie, ve kterých je zabudován spalovací motor.

Co není podstatné pro uplatnění paušálních výdajů?

Pro uplatnění paušálního výdaje na dopravu není podstatné, zda silniční motorové vozidlo je či není zahrnuto v obchodním majetku poplatníka. Není také podstatné, zda jde o vozidlo vlastní nebo najaté. Rovněž tak není podstatné, zda jde o vozidlo na naftu, benzín, LPG, CNG nebo s elektrickým pohonem.

Kdy nelze paušální výdaje uplatnit?

Paušální výdaj na dopravu nelze uplatnit u vozidla vypůjčeného na základě smlouvy o výpůjčce.

To platí i v případě, kdy poplatník používá silniční motorové vozidlo na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené s věřitelem na dobu zajištění dluhu převodem vlastnického práva k vozidlu na věřitele (v praxi jde o běžný způsob zajištění dluhu při pořizování silničního motorového vozidla na úvěr).

Příklad 1:

Podnikatel používá k pracovním cestám osobní automobil, který si bezúplatně vypůjčil od svého otce, se kterým má uzavřenu smlouvu o výpůjčce automobilu. Jelikož se v tomto případě nejedná o vlastní ani najaté silniční motorové vozidlo, nemůže podnikatel u osobního automobilu uplatnit paušální výdaj na dopravu.

Pokud by ale podnikatel uzavřel s otcem smlouvu o nájmu automobilu, pak by mohl paušální výdaj na dopravu uplatnit. S ohledem na ustanovení § 23 odst. 7 ZDP by však v tomto případě (jedná se o osoby blízké) muselo být nájemné sjednáno v obvyklé výši, přičemž na straně otce by přijaté nájemné představovalo zdanitelný příjem podle § 9 ZDP a u podnikatele by zaplacené nájemné bylo daňovým výdajem podle § 24 odst. 2 písm. h) ZDP.

Finanční leasing a paušální výdaje na dopravu od r. 2014

Od zdaňovacího období roku 2014 nelze paušální výdaj na dopravu uplatnit u silničního motorového vozidla pořizovaného formou finančního leasingu. To vyplývá z ustanovení § 21d ZDP, podle kterého se s účinností od 1. 1. 2014 na finanční leasing nevztahují ustanovení tohoto zákona o nájmu (do konce roku 2013 byl finanční leasing v ZDP označován jako "finanční pronájem s následnou koupí najatého hmotného majetku").

Příklad 2:

S.r.o. pořizuje od roku 2012 osobní automobil formou finančního leasingu, přičemž k ukončení doby finančního leasingu s následným převodem automobilu do obchodního majetku s.r.o. dojde v měsíci prosinci 2016. Zatímco ve zdaňovacích obdobích let 2011, 2012 a 2013 mohla společnost u uvedeného osobního automobilu uplatňovat paušální výdaj na dopravu (v uvedených zdaňovacích obdobích se podle ZDP jednalo o najaté vozidlo), ve zdaňovacích obdobích let 2014, 2015 a 2016 paušální výdaj na dopravu u tohoto silničního motorového vozidla uplatňovat nelze (v uvedených zdaňovacích obdobích se podle ZDP nejedná o vozidlo v nájmu). Ve zdaňovacím období roku 2017 a v následujících zdaňovacích obdobích pak s.r.o. bude za stanovených podmínek opět moci paušální výdaj na dopravu u uvedeného osobního automobilu uplatňovat (jedná se již o vlastní vozidlo).

Podmínky pro uplatnění paušálních výdajů na dopravu

Pro uplatnění paušálního výdaje na dopravu musí být u příslušného vlastního nebo najatého silničního motorového vozidla splněny tyto podmínky:

  • -> Nebyl uplatněn výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem podle § 24 odst. 2 písm. k) ZDP.

Podle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP platí, že v průběhu zdaňovacího období nelze měnit způsob uplatnění paušálního výdaje na dopravu na způsob uplatnění výdajů na dopravu podle § 24 odst. 2 písm. k) ZDP a naopak. Poplatník tedy nemůže postupovat tak, že paušální výdaj na dopravu uplatní u silničního motorového vozidla jen v některých měsících roku a v ostatních měsících bude u tohoto vozidla uplatňovat skutečně vynaložené výdaje (náklady) na pohonné hmoty. Znamená to, že paušální výdaj na dopravu nelze u silničního motorového vozidla v rámci jednoho zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, kombinovat se způsobem uplatňování skutečně vynaložených výdajů na dopravu. Buď tedy poplatník u silničního motorového vozidla uplatní ve zdaňovacím období za všechny měsíce paušální výdaj na dopravu, nebo za všechny měsíce uplatní skutečně vynaložené výdaje (náklady) na pohonné hmoty.

Podle § 24 odst. 2 písm. k) ZDP lze jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů uplatnit také výdaje (náklady) na pracovní cesty, včetně výdajů (nákladů) na pracovní cestu spolupracujících osob (§ 13) a společníků veřejných obchodních společností a komplementářů komanditních společností, a to maximálně ve výši podle zvláštních předpisů, pokud není dále stanoveno jinak, přitom:

  • na pohonné hmoty spotřebované silničním motorovým vozidlem zahrnutým v obchodním majetku poplatníka, pořizovaným na finanční leasing nebo v nájmu (s níže uvedenou výjimkou) a na nezbytné výdaje spojené s pracovní cestou v prokázané výši,

  • na dopravu vlastním silničním motorovým vozidlem nezahrnutým do obchodního majetku poplatníka ve výši sazby základní náhrady, a to maximálně do výše sazby základní náhrady vymezené pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a), a náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty. Na dopravu vlastním silničním motorovým vozidlem, které není zahrnuto do obchodního majetku poplatníka, ale v obchodním majetku poplatníka zahrnuto bylo, nebo bylo u poplatníka předmětem finančního leasingu a úplatu u finančního leasingu uplatnil (uplatňuje) jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a u silničního motorového vozidla užívaného na základě smlouvy o výpůjčce nebo smlouvy o výprose ve výši náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty. Pro stanovení výdajů za spotřebované pohonné hmoty lze použít ceny stanovené zvláštním právním předpisem vydaným pro účely poskytování cestovních náhrad zaměstnancům v pracovním poměru, který je účinný v době konání cesty. Použije-li poplatník ceny vyšší, je povinen je doložit doklady o jejich nákupu. U nákladních automobilů a autobusů se použije sazba základní náhrady pro osobní silniční motorová vozidla, a to maximálně do výše sazby základní náhrady vymezené pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a),

  • na dopravu silničním motorovým vozidlem zahrnutým do obchodního majetku poplatníka, pořizovaným na finanční leasing nebo v nájmu v prokázané výši a ve výši náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty u zahraničních pracovních cest, při kterých výdaje (náklady) na pohonné hmoty nelze prokázat, a to s použitím tuzemských cen pohonných hmot platných v době použití vozidla.

  • -> V daném kalendářním měsíci poplatník nepřenechal silniční motorové vozidlo ani po část měsíce k užívání jiné osobě.

Paušální výdaj na dopravu nelze uplatnit u vlastního nebo najatého silničního motorového vozidla, které poplatník přenechal k užívání jiné osobě např. formou nájemní či podnájemní smlouvy, smlouvy o výpůjčce apod. Paušální výdaj na dopravu nelze uplatnit také u silničního motorového vozidla, které poplatník poskytuje bezplatně svým zaměstnancům k používání pro služební i soukromé účely.

Příklad 3:

S.r.o. vlastní 3 silniční motorová vozidla, která používají k pracovním cestám zaměstnanci společnosti. Žádnému zaměstnanci společnost neumožňuje tato silniční motorová vozidla použít k soukromým účelům. U všech tří vozidel může společnost za stanovených podmínek uplatňovat paušální výdaj na dopravu.

Za přenechání silničního motorového vozidla k užívání jiné osobě se nepovažuje uskutečnění pracovní cesty silničním motorovým vozidlem spolupracující osobou nebo zaměstnancem, který silniční motorové vozidlo nevyužívá i pro soukromé účely.

Příklad 4:

Podnikatel, který je poplatníkem daně z příjmů fyzických osob, používá od roku 2014 při podnikatelské činnosti vlastní osobní automobil, u kterého uplatňuje paušální výdaj na dopravu. Ve zdaňovacím období roku 2016 podnikatel provozuje svou činnost ve smyslu § 13 ZDP za spolupráce svého syna, který v rámci této spolupráce také používá uvedený osobní automobil k pracovním cestám. Podnikatel může v tomto případě i ve zdaňovacím období roku 2016 uplatňovat u osobního automobilu paušální výdaj na dopravu. Pokud by ale v průběhu uvedeného zdaňovacího období syn použil osobní automobil podnikatele mimo rámec spolupráce ve smyslu § 13 ZDP (např. pro svou osobní potřebu nebo pro své vlastní podnikání), pak by u tohoto osobního automobilu nemohl být paušální výdaj na dopravu uplatněn.

Podle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP se pro účely tohoto zákona má za to, že poplatník užívá silniční motorové vozidlo, u kterého uplatňuje paušální výdaj na dopravu, výlučně k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, pokud tak prohlásí, není-li prokázáno jinak. Z formulace uvedeného ustanovení ale není jasné, kdy a kde a v jaké formě má poplatník takové prohlášení učinit.

Prokazování skutečností

Podle § 92 odst. 3 DŘ daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném

Nahrávám...
Nahrávám...