Přefakturace nákladů

Přefakturace nákladů

RNDr. Ivan Brychta

Ne všechny náklady (výdaje), které má poplatník zahrnuty v účetnictví, se týkají činnosti daného poplatníka. Stane se, že náklad (výdaj) zanesený v účetnictví patří celý nebo zčásti někomu jinému.

Příkladem může být faktura za elektrickou energii obdržená pronajímatelem nebytových prostor, které však užívá na základě smlouvy nájemce. Je zřejmé, že faktura se vztahuje k činnosti nájemce (ten v prostorách "svítí"), pronajímatel fakturu obdržel pouze z důvodu, že ještě nestačil nebo nechtěl přehlásit odběr elektrické energie.

V následujícím textu se budeme zabývat:

• daňovou uznatelností nákladů (výdajů) u subjektu, kterému náklady nepatří a který je posílá (přefakturovává) dál,

• daňovou uznatelností přefakturovaných nákladů u skutečného subjektu, kterému náklady patří.

Vzhledem k větší srozumitelnosti dalšího textu si zaveďme tato označení:

• prvotní příjemce (nebo též přefakturovávající subjekt) - označení pro subjekt, který obdržel plnění (většinou službu), které mu nepatří, a fakturuje toto plnění skutečnému "majiteli",

• skutečný příjemce - označení pro subjekt, kterému je přefakturováváno, je to subjekt, kterému náklady ve skutečnosti patří, který danou službu či zboží skutečně využil, využívá či bude využívat.

Předmětem přefakturace bývají nejčastěji služby, elektřina, teplo, plyn, voda, nejčastěji ve spojitosti s nájemním a podnájemním vztahem. Vzhledem k tomu, že přefakturovat lze každý náklad (výdaj), může být předmětem přefakturace i zboží, nákup majetku, vyplacené mzdy, zaplacené daně apod.

Přefakturace

Přefakturací budeme rozumět fakturaci předmětu přefakturace nebo jeho části prvotním příjemcem skutečnému příjemci. Zde je třeba zdůraznit, že částka, za kterou předmět fakturuje (přefakturovává) prvotní příjemce skutečnému příjemci, by se neměla lišit (až na výjimky) od ceny, za kterou prvotní příjemce předmět přefakturace pořídil. V opačném případě bychom nemohli hovořit o přefakturaci, ale jednalo by se o klasický prodej či poskytnutí služeb.

To přirozeně neplatí v případech, kdy prvotní příjemce přefakturovává určitou předem definovanou část, vážící se k nákladům skutečného příjemce (např. v případě, že jde o podnájemce využívajícího 30 % plochy, přefakturuje se jen 30 % nákladů).

Veliké úskalí pro prvotního příjemce spatřujeme v tom, pokud se mu nepodaří prokázat, že jde o přefakturaci, tedy že mu předmět přefakturace nepatří. Správce daně se pak může oprávněně domnívat, že nákup byl uskutečněn s úmyslem poskytnout skutečnému příjemci předmět fakturace levněji, než by jej tento pořídil. Pak by mohl správce daně oprávněně použít institut ceny obvyklé a doměřit u prvotního příjemce nevyúčtovanou marži.

Nejzákladnějším rysem přefakturace je zřejmě to, že u prvotního příjemce se v případě výdaje (nákladu) na pořízení předmětu přefakturace většinou nejedná o náklad daňově uznatelný. Jak si v dalším textu ukážeme, většinou se nejedná ani o náklad jako takový a v případě přefakturace ani o výnos, neboť přefakturace bývá zachycena v účetnictví prvotního příjemce pouze pomocí účtů skupiny 3 (zúčtovací vztahy).

V účetnictví je i vhodnější, pokud můžeme celou situaci chápat tak, že neúčtujeme ani o nákladu, ani o výnosu a vše proběhne pouze na účtech skupiny 3 - Zúčtovací vztahy. V takovém případě nám přefakturace neovlivní ani výnosy, ani náklady a nikdo nás nebude podezřívat ze skrytého prodeje.