dnes je 2.12.2022

Input:

Zastoupení v novém občanském zákoníku

17.9.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2015.19.6
Zastoupení v novém občanském zákoníku

Ing. Vlasta Martišková

VYŠLO V ČÍSLE 19/2015

Úpravu zastoupení nalezneme v zákoně č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník (dále jen NOZ) v §§ 436 až 488. Obecně vychází z úpravy starého občanského zákoníku s promítnutím zahraničních standardů v dané problematice.

Úprava zastoupení je rozdělena na tři části dle právního důvodu vzniku. První obsahuje obecná ustanovení, druhý ustanovení o smluvním zastoupení a třetí ustanovení o zákonném zastoupení a opatrovnictví.

Rozlišujeme zastoupení:

  • smluvní,

  • zákonné a opatrovnictví.

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

  • Zástupce je ten, kdo je oprávněn jednat jménem jiného, tzn. práva a povinnosti vznikají přímo zastoupenému, pokud není zřejmé, že někdo jedná za jiného, tak platí právní domněnka, že jedná vlastním jménem.

  • Zastoupit nemůže jiného ten, když jsou jeho zájmy v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže by o tomto rozporu věděl.

  • Zástupce právně jedná za zastoupeného osobně nebo může pověřit dalšího zástupce v pořadí.

  • Má-li zastoupený více zástupců pro tutéž záležitost, každý z nich může jednat samostatně.

  • Překročí-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje jeho jednání zastoupeného pouze v případě, že takové jednání bez zbytečného odkladu zastoupený schválil.

Rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného

Obecná úprava, která je aplikovatelná jak na smluvní, tak na zákonné zastoupení a opatrovnictví, do značné míry vychází z předchozího občanského zákoníku. NOZ upravuje situace, kdy jsou v rozporu zájmy zastoupeného se zájmy zástupce. NOZ uplatňuje kategorický zákaz ve vztahu k zastoupení zákonnému, u zastoupení smluvního existenci kolize zájmů zástupce a zastoupeného připouští, nevidí v kolizi jejich zájmů problém tehdy, když zastoupený o této kolizi věděl nebo musel vědět.

NOZ v úpravě zastoupení používá ochranu dobré víry, a to u třetí osoby, která jednala se zástupcem. Zastoupený se proto nemůže dovolat existence kolize mezi svými zájmy a zájmy zástupce, pokud třetí osoba o této okolnosti nemohla objektivně vědět.

Zástupce musí jednat osobně. Dalším zástupcem (substitutem) se může zástupce nechat zastoupit nejen tehdy, když se na tom dohodl se zastoupeným v případech, kdy to stanoví zákon, ale také tehdy, vyžaduje-li to nezbytná potřeba. Ve veškerých případech zástupce odpovídá za řádný výběr svého substituta.

Překročení rozsahu oprávnění jednat za zastoupeného

NOZ obsahuje tři režimy:

  • Všeobecný – platí, že zastoupený je vázán právním jednáním zástupce, který překročil rozsah svého oprávnění, pouze tehdy, pokud takové překročení bez zbytečného odkladu schválí. Pokud není včasný souhlas zastoupeného, tak to má za následek, že osoba, která právně jednala za jiného, je z tohoto právního jednání zavázána sama. Osoba, která byla v dobré víře, že zástupce je oprávněn příslušným způsobem jednat za zastoupeného, může na jednajícím požadovat splnění sjednaného závazku nebo náhradu škody.

  • Smluvní – platí, že pokud zmocnitel při překročení jednatelského oprávnění zmocněncem neoznámí bez zbytečného odkladu osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, že s tímto jednáním nesouhlasí, platí, že souhlas k takovému právnímu jednání dal. Fikce schválení právního jednání zmocněnce neuplatní tam, kde osoba, se kterou zmocněnec právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje.

  • Podnikatelský – platí, že při překročení jednatelského oprávnění je podnikatel takovým jednáním zavázán, ledaže by třetí osoba o tomto překročení vzhledem k okolnostem věděla nebo musela vědět dle § 431 NOZ. Pokud tedy osoba právně jednající za podnikatele překročí své zástupčí oprávnění, bude na podnikateli, který nebude mít zájem na tom, aby byl takovým jejím jednáním vázán, aby prokázal vědomost nebo nutnost vědomosti třetí osoby o tomto překročení. Z výše uvedených důvodů je vhodné věnovat se náležitostí formy plné moci. Stejně jako za předchozího občanského zákoníku i podle NOZ platí, že plná moc musí být písemná, netýká-li se jen určitého právního jednání.

SMLUVNÍ ZASTOUPENÍ

Smluvní zastoupení vzniká na základě shodné vůle dvou stran, tj. zástupce a zastoupeného, a proto vyžaduje alespoň částečnou svéprávnost obou stran. Smluvní zastoupení nemůže vzniknout rozhodnutím orgánu. Určení advokáta Českou advokátní komorou podle § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii nenahrazuje zmocnění, rovněž rozhodnutí soudu podle § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu o ustanovení zástupce účastníkovi nezakládá smluvní zastoupení.

Smluvní zastoupení vzniká ujednáním stran, tj. uzavřením smlouvy o zastoupení. Smlouva může být označena jakkoliv, avšak použijí se na ni ve smyslu § 1746 odst. 1 NOZ zpravidla zákonná ustanovení o smlouvě příkazní dle § 2430 a násl. NOZ.

Strany smluvního zastoupení

Strany smluvního zastoupení se označují jako zmocnitel a zmocněnec. Osoba, se kterou zmocněnec právně jedná, se označuje jako třetí osoba nebo třetí strana. Popisuje-li se vztah mezi zmocnitelem a zmocněncem (tzv. vnitřní vztah), hovoří se o příkazci a příkazníkovi (mandatáři a mandantovi, popř. o klientovi a advokátovi). Od zmocněnce je třeba odlišit jeho náhradníka (substituta) a pomocníka.

Druhy smluvního zastoupení

  • Přímé zastoupení

Jedná-li zmocněnec jménem a na účet zmocnitele, tedy jestliže třetí strana ví o tom, že účinky právního jednání dopadají přímo na zmocnitele, jde o zastoupení přímé. Nezbytnou podmínkou přímého zastoupení je zmocnění zmocněnce zmocnitelem a udělení plné moci jako průkazu existence tohoto zmocnění.

  • Nepřímé zastoupení

Nepřímé zastoupení nevyžaduje plnou moc. V takovém případě třetí strana nemusí vědět o tom, na koho dopadnou účinky právního jednání.

Jestliže příkazník jedná podle příkazu bez plné moci, kterou by se prokázal třetí osobě, jde o zastoupení nepřímé. Třetí osoba neví, že příkazník jedná jménem příkazce. Právní důsledky takového jednání dopadají na příkazníka, který je povinen a oprávněn převést je na příkazce. Z nepřímého zastoupení je vůči třetí osobě zavázán příkazník.

Zmocněnec jako třetí strana

Zmocněnec je oprávněn jménem zmocnitele uzavřít i smlouvu sám se sebou jako s třetí stranou, pokud to není v rozporu s příkazní smlouvou a pokud se tak děje v zájmu zmocnitele.

Plná moc

Plná moc je vnějším průkazem skutečnosti, že zmocnitel udělil zmocněnci zmocnění. Jde o jednostranný právní úkon zmocnitele, kterým prohlašuje vůči třetí osobě, že zmocnil jinou osobu jako oprávněnou, tj. jako zmocněnce, aby ho zastupoval.

Právním důvodem vzniku zastoupení je smlouva o zastoupení, nikoli plná moc. Plná moc pouze deklaruje třetí osobě, že zastoupený (zmocnitel) chce, aby zástupce (zmocněnec) jednal jeho jménem.
Pokud se strany dohodnou, že plná moc bude udělena pouze k určitému právnímu jednání, tak zákon v takovém případě neukládá povinnost plnou moc učinit v písemné formě, přesto obecná rada zní – učinit i plnou moc písemně vždy.

Plná moc nemusí obsahovat akceptaci zmocněncem. Skutečnost, že mezi zmocněncem a zmocnitelem bylo uzavřeno ujednání o zastupování, vyplývá již ze skutečnosti, že zmocněnec se prokazuje plnou mocí či že podle ní jedná. Obvyklá písemná akceptace advokátní plné moci má právní význam pouze tehdy, pokud obsahuje také zmocnění substituta ("...plnou moc přijímám a dále zmocňuji...").

Zástupčí oprávnění

Plná moc musí obsahovat rozsah zástupčího oprávnění, tj. označení, k jakému právnímu jednání jménem zmocnitele je zmocněnec oprávněn, neboli z jakého jednání zmocnitele dopadají právní důsledky přímo na zmocněnce.

Zástupčí oprávnění se může vztahovat na určitý druh jednání, na jednotlivě určené právní jednání (zvláštní plná moc); může být rovněž všeobecné a vztahovat se na veškerá právní jednání zastoupeného (generální plná moc).

Zástupčí oprávnění může být časově nebo teritoriálně omezeno.

Zvláštní a obecná plná moc

Podle rozsahu zástupčího oprávnění vystaví zmocnitel zmocněnci plnou moc buď zvláštní (speciální), nebo obecnou (generální).

Zvláštní plné moci jsou dva druhy: plná moc znějící na určitý druh jednání (např. procesní plná moc k zastupování v řízení) a plná moc k jednotlivým právním jednáním (prodej nemovitosti).

Obecná plná moc opravňuje zmocněnce ke všem právním jednáním, pokud pro ně není zákonem předepsána zvláštní plná moc. Rozlišení na zvláštní a obecnou plnou moc je významné i z hlediska předepsané formy.

Forma plné moci

Plnou moc lze udělit ústně, písemně i jinou formou (veřejnou listinou), a to buď výslovně, nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit (konkludentně). Procesní plnou moc lze udělit také do protokolu.

Ústní plnou moc lze udělit jen jako zvláštní plnou moc k určitému jednání nevyžadujícímu písemnou formu. Ústní plnou moc vystaví zmocnitel tím způsobem, že třetí osobě, se kterou má zmocnitel jednat, oznámí udělení zmocnění. Pokud by zmocnitel svůj ústní projev vůle adresoval jen zmocněnci, třetí osoba by však nevěděla, že zmocněnec nejedná svým jménem, ale jménem zmocnitele, jednalo by se o nepřímé zastoupení.

Plnou moc v písemné formě je třeba vystavit k právním jednáním, která vyžadují písemnou formu. Obecnou plnou moc i zvláštní plnou moc k určitému druhu jednání je nutné vystavit vždy písemně. Požadavek na písemnou formu, popř. na úřední ověření podpisu na plné moci, může vyplývat ze zákona nebo z rozhodnutí soudu. Např. plná moc udělená k uzavření sňatku vyžaduje písemnou formu a ověřený podpis; plná moc k zastupování akcionáře na valné hromadě musí být rovněž písemná.

Tajná plná moc

Jako tajná plná moc se označují ujednání mezi zmocnitelem a zmocněncem, která nejsou známa třetí osobě. Rozeznává se případ, kdy je samotná existence zmocnění před třetí stranou skryta, pak se jedná o nepřímé zastoupení; tj. zástupce jedná vlastním jménem na účet zastoupeného. Jiný případ nastane, jestliže zástupce jedná otevřeně jménem zastoupeného, ale rozsah zmocnění uvedený v plné moci se liší od pokynů udělených zmocněnci (např. v plné moci je uvedeno, že zmocněnec je oprávněn nemovitost koupit za cenu nejvýše 2 mil. Kč, ale v interním pokynu – v tajné plné moci – je zmocněnci udělen příkaz nekupovat za cenu vyšší než 1,5 mil Kč). Pro vztah vůči třetí osobě je v takovém případě rozhodující obsah veřejné plné moci, pro vztah mezi zmocněncem a zmocnitelem obsah plné moci tajné. Procesní plná moc udělená advokátovi je neomezená, přesto však je advokát vázán omezujícími pokyny klienta (např. neuzavřít ve věci smír). Tyto pokyny jsou svojí povahou tajnou plnou mocí.

Zvláštním případem tajné plné moci je plná moc, ve které zmocnitel přikazuje zmocněnci, aby dal třetí straně najevo, že nejedná vlastním jménem, ale aby totožnost zmocnitele zachoval v tajnosti.

Způsob zániku smluvního zastoupení

Smluvní zastoupení zaniká několika způsoby:

  • splněním dohodnutého, tzn. vykonáním právního jednání, na které bylo zastoupení omezeno,

  • odvoláním zmocnění zmocnitelem (pozor, pokud nechcete, aby za vás již zmocněnec jednal, musíte mu to oznámit, jinak by vás dál jednání zmocnitele vaším jménem zavazovalo),

  • výpovědí zmocnění zmocněncem,

  • smrtí jedné ze stran, pokud nebylo ujednáno jinak.

Prokura

Mezi speciální formu smluvního zastoupení patří prokura. Jedná se o širokou plnou moc pro jednání prokuristy jménem podnikatele, a to ve všech záležitostech, ke kterým dochází při běžném provozu obchodního závodu.

Výjimkou je pouze tzv. zcizování a zatěžování nemovitostí (prodej, zástava), zde se vyžaduje zvláštní zmocnění. Prokurista musí svoji funkci vykonávat s péčí řádného hospodáře.

Základní funkcí prokury je zajištění právní jistoty v obchodním styku. Každý, kdo právně jedná se zástupcem, bere na sebe riziko, že uzavřený obchod nebude pokryt oprávněním zástupce k jednání jménem zastoupeného, a tedy že se bude muset vyjasňovat otázka, kdo je vlastně z právního jednání zavázán. Prokura svou konstrukcí uvedená rizika významně snižuje, čímž posiluje právní jistotu nutnou pro jakékoli podnikatelské aktivity. Další funkce

Nahrávám...
Nahrávám...