Zdanění odměn členů statutárních orgánů - daňových nerezidentů

     Poplatníci daně z příjmů fyzických osob, kterými jsou fyzické osoby, se pro účely daně z příjmů dělí na dvě skupiny, tzv. daňové rezidenty a daňové nerezidenty. Daňovými rezidenty jsou poplatníci, kteří mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují. Tito poplatníci mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí.

     Oproti tomu daňovými nerezidenty jsou poplatníci, kteří nemají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle nezdržují, anebo poplatníci, o nichž to stanoví mezinárodní smlouvy. Tito poplatníci mají daňovou povinnost, která se vztahuje jen na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky (příjmy uvedené v § 22 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění - dále také „ZDP“). Zákon o daních z příjmů stanoví, že poplatníci, kteří se na území České republiky zdržují pouze za účelem studia nebo léčení, mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, i v případě, že se na území České republiky obvykle zdržují.

     Podle § 2 odst. 4 ZDP poplatníky obvykle se zdržujícími na území České republiky jsou ti, kteří zde pobývají alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích; do lhůty 183 dnů se započítává každý započatý den pobytu. Bydlištěm na území České republiky se pro účely tohoto zákona rozumí místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat.

     Jde-li o zdanění odměn členů statutárních orgánů, je třeba rozlišit, zda tyto příjmy plynou daňovým rezidentům nebo nerezidentům. Podle § 6 odst. 1 písm. c) ZDP příjmy ze závislé činnosti jsou odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob. Je-li členem statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob daňový rezident, musí z uvedených odměn, které jsou z hlediska daně z příjmů příjmem ze závislé činnosti, zvýšených o povinné pojistné, společnost nebo družstvo srazit zálohu na daň.

     Je-li členem statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob cizinec - daňový nerezident, společnost nebo družstvo, právnická osoba jako plátce daně - z hlediska daně z příjmů zaměstnavatel v tomto případě z příslušných odměn nesráží zálohu na daň, ale srazí daň zvláštní sazbou daně podle § 36 ZDP. V souladu s § 6 odst. 15 se i v tomto případě daňovému nerezidentovi pro stanovení samostatného základu daně, z něhož se daň vybírá srážkou, příslušný příjem zvyšuje o povinné pojištění podle českých předpisů. Tento postup platil bez výjimky do konce r. 2008.

     Počínaje r. 2009 stanoví § 36 odst. 7 ZDP, že zahrnou-li do daňového přiznání poplatníci uvedení v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4, tj. poplatníci fyzické a právnické osoby, daňoví nerezidenti, kteří jsou daňovými rezidenty členského státu Evropské unie nebo dalších států, které tvoří Evropský hospodářský prostor, příjmy uvedené v § 22 odst. 1 písm. c), f) nebo g) bodech 1, 2, 4, 5, 6 nebo 12, započte se sražená daň na jejich celkovou daňovou povinnost vztahující se k příjmům ze zdrojů na území České republiky, za které v České republice podávají daňové přiznání. Pokud nelze sraženou daň nebo její část započítat na tuto jejich celkovou daňovou povinnost proto, že poplatníkovi vznikla daňová povinnost ve výši nula nebo vykázal daňovou ztrátu anebo jeho celková daňová povinnost je nižší než daň sražená, vznikne ve výši daňové povinnosti, kterou nelze započítat, přeplatek. Nezahrne-li poplatník příjmy uvedené v § 22 odst. 1 písm. c), f) nebo g) bodech 1, 2, 4, 5, 6 nebo 12 do daňového přiznání do konce lhůty stanovené zvláštním právním předpisem, použije se obdobně § 38e odst. 7. Příjmy uvedenými v § 22 odst. 1 písm. g) bod 6 jsou odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob.

     Výše uvedená změna zákona umožňuje daňovým rezidentům členských států EU a EHP podat daňové přiznání, uvést do něj příjmy zdaněné srážkou podle § 36 ZDP, (pokud nejde o příjmy ze závislé činnosti, může si poplatník uplatnit i daňové výdaje), splňuje-li zákonem stanovené podmínky, může si odečíst nezdanitelné částky podle § 15 ZDP, slevy na dani a daňové zvýhodnění na děti. Daňoví nerezidenti mají možnost se rozhodnout, zda sraženou daň budou považovat za daň konečnou, anebo zda budou obdobně jako rezidenti uvedené příjmy zahrnovat do základu daně. Pokud se poplatník rozhodne ustanovení § 36 odst. 7 zákona využít, je třeba tento postup uplatnit na všechny příjmy, které mu byly v daném zdaňovacím období zdaněny srážkou, a to i v případě, že příjmy zdaněné srážkou mu budou plynout i v dalších zdaňovacích obdobích. Poprvé lze podat daňové přiznání v souladu s § 36 odst. 7 ZDP za zdaňovací období 2009. Pokud poplatník daňové přiznání na základě svého rozhodnutí nepodá, srážková daň je daní konečnou.

     Ustanovení § 36 odst. 7 zákona o daních z příjmů se poprvé použije za zdaňovací období započaté v roce 2009. Podle ustanovení § 36 odst. 7 zákona mohou postupovat poplatníci, kteří jsou daňovými rezidenty států Evropské unie nebo dalších států, které tvoří Evropský hospodářský prostor, tj. Islandu, Norska a Lichtenštejnska.

     Má-li daňový nerezident příjmy podle § 6 ZDP, tj. ze závislé činnosti, a uplatní-li postup podle § 36 odst. 7 zákona, doloží sraženou daň potvrzením od plátce daně - zaměstnavatele.

     Obecně lze uvést, že pokud daňový nerezident není účetní jednotkou ve smyslu ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, základem daně z příjmů bude v…