§ 5 DŘ

Komentář k § 5 DŘ

V odstavci 1 je vyjádřena zásada zákonnosti (legality) vyplývající z ústavních principů, zejména z článku 2 odst. 2 Ústavy, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, a článku 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, podle kterého lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Tato zásada ukládá správci daně vykonávat správu daní v souladu s platnými zákony a jinými právními předpisy (nařízeními, vyhláškami apod.), včetně mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2007, čj. 1 Afs 134/2006–57, jsou pro správce daně závazná (jako interpretační vodítko) také rozhodnutí Ústavního soudu, jehož názory se musí správci daně při správě daní řídit zejména proto, že opačný postup by mohl vést k nepředvídatelnosti jejich rozhodnutí. Např. podle nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2003 "nelze normy veřejného práva užívat v neprospěch daňového subjektu a v případech, kdy je právní otázka věci sporná či nejasná anebo k nápravě vede několik procesních možností, je třeba postupovat ve prospěch daňového subjektu".

Pro správce daně jsou závazné i předpisy Evropských společenství, resp. Evropské unie (např. Směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, Celní kodex EU), včetně judikatury Evropského soudního dvora. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2009, čj. 5 Afs 53/2009–63, vyplývá z judikatury ESD jednoznačně, že všechny orgány členského státu Evropské unie, včetně správních orgánů, mají povinnost vykládat vnitrostátní právní předpisy v souladu se směrnicemi vydanými orgány Společenství a v případě nesouladu vnitrostátních předpisů se směrnicí, jsou-li splněny podmínky přímého účinku směrnice, aplikovat směrnici přednostně před odlišnou vnitrostátní úpravou.

V odstavci 2 je podle ústavní zásady enumerativnosti státních pretenzí (legální licence),…