Myslet na zabezpečení ve stáří by měl každý z nás.
Možností je více - soukromé životní pojištění, penzijní připojištění se státním
příspěvkem, penzijní pojištění či očekávané doplňkové penzijní spoření, které
má vzniknout v souvislosti s očekávanou důchodovou reformou. Tyto formy spoření
na stáří si pochopitelně mohou sjednat sami zaměstnanci bez účasti
zaměstnavatele. Pokud jim však přispívá zaměstnavatel, je to pro ně za jistých
podmínek mnohem výhodnější.
Rozhodnutí, zda přispívat svým zaměstnancům na soukromé
životní pojištění, penzijní připojištění se státním příspěvkem či penzijní
pojištění závisí jen na rozhodnutí zaměstnavatele. Zákoník práce ani žádný jiný
pracovněprávní předpis tuto povinnost zaměstnavateli nezakazuje ani
nenařizuje.
Z pohledu zaměstnance je zásadním ustanovení
§ 6 odst. 9 písm. p)
ZDP, podle něhož je příjmem, který je osvobozen od daně z příjmů ze závislé
činnosti, příspěvek zaměstnavatele:
na soukromé životní pojištění, nebo
na penzijní připojištění se státním příspěvkem u tuzemského
penzijního fondu, nebo
na penzijní pojištění u instituce penzijního pojištění,
a to v úhrnu do celkové výše 24 000 Kč ročně od jednoho
zaměstnavatele.
Soukromým životním pojištěním přitom zákon
rozumí:
pojištění pro případ dožití nebo pro případ smrti nebo dožití,
nebo
pojištění na důchodové pojištění, a to i při sjednání dřívějšího
plnění v případě vzniku nároku na starobní důchod, nebo invalidní důchod pro
invaliditu třetího stupně, nebo v případě, stane-li se zaměstnanec invalidním
ve třetím stupni podle zákona o důchodovém pojištění, nebo v případě smrti.
Pojištění musí být sjednáno mezi zaměstnancem a
pojišťovnou, která je oprávněna k provozování pojišťovací činnosti na území
České republiky podle zákona upravujícího pojišťovnictví, nebo jinou
pojišťovnou usazenou na území členského státu EU, Norska nebo Islandu. Musí též
splňovat podmínky, že:
ve smlouvě byla sjednána výplata pojistného plnění až po 60
kalendářních měsících a současně nejdříve v roce dosažení věku 60 let a
právo na plnění má pojištěný zaměstnanec, a je-li pojistnou
událostí smrt pojištěného, osoba určená podle zákona upravujícího pojistnou
smlouvu, kromě zaměstnavatele, který hradil příspěvek na pojistné.
Rozdíl mezi penzijním připojištěním se státním
příspěvkem a penzijním pojištěním (na to lze přispívat nově od roku 2011) je
ten, že:
penzijní připojištění se státním příspěvkem je
poskytováno tuzemským penzijním fondem v souladu se zákonem č. 42/1994 Sb., o
penzijním připojištění se státním příspěvkem,
penzijní pojištění vyjadřuje pojistný vztah mezi
zaměstnancem a institucí penzijního pojištění (vzniklý na základě smlouvy nebo
na základě jinak sjednané účasti zaměstnance na penzijním pojištění), který
plní podmínky obdobné soukromému životnímu pojištění (tj. výplata plnění až po
60 kalendářních měsících, současně nejdříve v roce dosažení věku 60 let, právo
na plnění má zaměstnanec a v případě smrti jiná osoba kromě zaměstnavatele,
který hradil příspěvek). Institucí penzijního pojištění přitom zákon označuje
penzijní fond z jiného členského státu EU, Norska nebo z Islandu, tj.
zjednodušeně řečeno instituci provozovanou na principu fondového hospodaření a
zřízenou pro účely poskytování důchodových dávek mimo povinný důchodový
systém.
Pro osvobození u zaměstnance je ve všech třech
případech podstatné, že zaměstnavatel posílá příspěvky přímo na účet
zaměstnance u příslušných institucí.