Bezdůvodné obohacení

     Bezdůvodné obohacení je klasickým institutem práva soukromého, zejména pak občanského. Určitým českým specifikem bylo, že v důsledku tzv. „osamostatnění“ zákoníku práce v roce 1965 existovala speciální úpravu bezdůvodného obohacení v zákoníku práce, která zcela vylučovala užití úpravy občanskoprávní.

     Nový zákoník práce, tedy zákon č. 262/2006 Sb. (dále jen „ZP“) přikazuje zaměstnancům, aby si počínali tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda, jsou povinni na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance.

     Jak známo, zákoník práce je mimo jiné konstruován na principu tzv. „delegace“, což znamená, že občanský zákoník se na pracovněprávní vztahy podle tohoto zákona použije jen tehdy, jestliže to tento zákon výslovně stanoví. Typickým příkladem oné delegace je právě právní úprava institutu „bezdůvodného obohacení“, kde je odkazováno na ust. § 451, 454, 455 odst. 1, 456 až 459 občanského zákoníku. Až do roku 1992 se používal pojem „neoprávněný majetkový prospěch“, který v běžné řeči je leckdy používán dodnes.

     Bezdůvodné obohacení je zákonným vyjádřením zásady, že žádná osoba se nesmí bezdůvodně obohatit na úkor jiné. Dle ust. § 489 občanského zákoníku závazky vznikají též z bezdůvodného obohacení. Obsahem takového závazku je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat vše, o co se bezdůvodně obohatil, a druhou stranou téže mince je právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání všeho, oč se druhá osoba obohatila.

     Bezdůvodné obohacení může vzniknout jako majetkový prospěch:

1. získaný plněním bez právního důvodu;

   Příklad: majiteli účtu zašle třetí osoba, se kterou nikdy nebyl v žádném právním vztahu, omylem částku x tisíc Kč.

2. z plnění na základě neplatného právního úkonu;

   Příklad: kauce vyžadovaná některými českými zaměstnavateli po nově nastupujících zaměstnancích, tvrdě odsouzená již v polovině 90. let Ústavním soudem České republiky a nově výslovně zapovězená ust. § 13 odst. 2 písm. g) ZP.

3. vzniklý v důsledku plnění z právního důvodu, který odpadl;

   Příklad: uzavření dohody o obstarání movité věci (třeba osobního automobilu) a svěření peněz na její koupi, přičemž koupě se neuskuteční;

4. získaný z nepoctivých zdrojů;

   Příklad: prospěch získaný trestnou činností, případně činností rozpornou s požadavkem dobrých mravů. Sem lze zahrnout i prospěch z tzv. „černých jízd“.

     V zájmu právní jistoty stanoví občanský zákoník speciální promlčecí lhůtu pro právo věřitele požadovat vydání bezdůvodného obohacení. Mám na mysli ust. § 107 občanského zákoníku, dle kterého právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

     Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. V teorii se hovoří o tzv. …