dnes je 15.8.2022

Input:

Cestovní náhrady jednatelů a společníků s. r. o. a členů statutárních orgánů právnických osob

31.1.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     Cestovní náhrady jsou obecně upraveny v zákoníku práce. Ten se, zjednodušeně řečeno, vztahuje na zaměstnance a zaměstnavatele. Cestovní náhrady podle zákoníku práce tak přísluší, v rozsahu a za tam stanovených podmínek, zaměstnancům a osobám, které se za zaměstnance považují. Společník či jednatel společnosti s r. o. ani člen statutárního orgánu nebo jiného orgánu (např. dozorčí rada, kontrolní komise apod.) právnické osoby však zaměstnancem příslušné právnické osoby být nemusí a poměrně často ani nejsou, nebo v některých případech dokonce ani být nemohou. Přesto se těmto osobám poskytují cestovní náhrady jako zaměstnancům. Důvodem je zejména to, že v zásadě vždy jde o to, zda příslušná vyplacená částka bude daňově uznatelným nákladem dané právnické osoby. Z pohledu zákona o daních z příjmů je tedy v uvedených případech nezbytné vzít v úvahu především ustanovení § 6 odst. 1 ZDP.

     Zaměstnanec vykonává vždy závislou práci a závislá práce může být podle § 2 odst. 2 a § 3 zákoníku práce vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu (není-li upravena zvláštními právními předpisy) za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popř. na jiném dohodnutém místě. Základními pracovněprávními vztahy jsou pak pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti).

     Podle § 6 odst. 1 písm. b) a c) ZDP se za příjmy ze závislé činnosti považují také příjmy společníků a jednatelů společností s ručením omezeným a odměny členů statutárních a dalších orgánů právnických osob. Protože tedy uvedené osoby pobírají za výkon funkce zdanitelný příjem, považují se z daňového hlediska za zaměstnance, a to i v případě, že s příslušnou právnickou osobou (dále jen zaměstnavatel) nemají uzavřen pracovněprávní vztah na výkon jiné činnosti. Jestliže se tedy uvedeným osobám poskytují náhrady cestovních výdajů, mělo by tak být, s ohledem na ZDP, činěno za podmínek a ve výši jako ostatním zaměstnancům příslušné společnosti (zaměstnavatele).

     Cestovní náhrady poskytované uvedeným osobám v souvislosti s jejich příslušnou činností a v souladu s ustanoveními části sedmé zákoníku práce jsou daňově uznatelným nákladem společnosti. Pokud by společnost poskytla těmto osobám cestovní náhrady jiné a vyšší, než může svým zaměstnancům poskytnout zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře, byl by rozdíl podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti a součástí vyměřovacího základu pro pojistné na všeobecné zdravotní pojištění a vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti.

     Tak jako u ostatních zaměstnanců není v zásadě pracovní cestou cesta z místa bydliště (pobytu) do sjednaného místa výkonu práce či pravidelného pracoviště, není u společníků a jednatelů spol. s r. o. a členů statutárních a jiných orgánů právnických osob pracovní cestou cesta z místa jejich bydliště (pobytu) do sídla společnosti a zpět. Vyplývá to také z bodu 32 k § 24 odst. 2 ZDP Pokynu Generálního finančního ředitelství D-6 k jednotnému uplatňování některých ustanovení ZDP (dále jen Pokyn D-6), podle kterého prakticky nelze cesty uvedených osob do sídla společnosti považovat za pracovní cesty, a tedy jim ani za takovéto cesty nelze poskytovat cestovní náhrady.

U společníků a jednatelů společností s r. o., kteří mají také např. živnostenský list, a tudíž i příjmy zdaňované podle § 7 ZDP, a u statutárních zástupců právnických osob by bylo, pro zamezení případného vyloučení příslušných částek správcem daně ze základu daně, vhodné, aby např. ve společenské smlouvě, usnesením statutárního orgánu příslušné právnické osoby apod. byl stanoven rozsah činností, které příslušná osoba vykonává pro

Nahrávám...
Nahrávám...