dnes je 5.12.2022

Input:

Cestovní náhrady v roce 2007 - ZÁVĚR SERIÁLU V PŘÍKLADECH

30.4.2007, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     Podle § 153 zákoníku práce je zaměstnavatel nejpozději před nástupem zaměstnance na pracovní cestu povinen písemně určit podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad. Pokud jsou práva zaměstnance na cestovní náhrady nezpochybnitelná, nemusí tyto podmínky určit písemně, netrvá-li na tom zaměstnanec. Lze však doporučit, aby tak z důvodu zamezení případných pozdějších sporných situací bylo učiněno vhodným způsobem vždy, a to např. v tiskopisu Cestovní příkaz.

     Některé podmínky nemusí zaměstnavatel stanovovat bezprostředně před příslušnou pracovní cestou, ale může je určit např. ve vnitřním předpisu, a to např. takto:

1. Tuzemské pracovní cesty

  1. stravné se stanoví podle doby trvání pracovní cesty ve výši horní sazby příslušného rozpětí platného pro příspěvkovou sféru, tj. za každý kalendářní den pracovní cesty ve výši:

    • 69 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

    • 106 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

    • 165 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

    Při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se přitom upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, je-li to pro zaměstnance výhodnější.

  2. při bezplatném poskytnutí stravy zaměstnanci bude provedeno krácení stravného za každé bezplatně poskytnuté jídlo (charakteru snídaně, oběd, večeře) o 25 %.

2. Zahraniční pracovní cesty

  1. základní sazba stravného je stanovena v platné vyhlášce MF,

  2. při bezplatném poskytnutí stravy zaměstnanci v zahraničí bude provedeno krácení stravného za každé bezplatně poskytnuté jídlo (snídaně, oběd, večeře) o 25 %,

  3. kapesné se stanoví ve výši 40 % stravného.

3. Použití vozidla zaměstnance

Zaměstnanec může jako dopravní prostředek na pracovní cestě použít své soukromé vozidlo na základě žádosti zaměstnavatele anebo při určení jiného dopravního prostředku na základě jeho souhlasu pouze v případě, že:

  1. na vozidlo je uzavřena smlouva o pojištění podle zákona č. 168/1999 Sb. (zákonné pojištění),

  2. vozidlo je havarijně pojištěno,

  3. vozidlo má platnou technickou prohlídku,

  4. zaměstnanec se zúčastnil proškolení a přezkoušení podle předpisů o zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a má platnou zdravotní prohlídku.

     Tyto skutečnosti musí zaměstnanec prokázat před použitím vozidla.

Poznámka:
V následujících příkladech budeme předpokládat (není-li v zadání příkladu uvedeno jinak), že zaměstnavatel ve svém vnitřním předpisu upravil podmínky pro konání tuzemských a zahraničních pracovních cest a výše cestovních náhrad tak, jak je uvedeno výše. Kurzy použité v příkladech jsou pouze ilustrativní.

Příklad č. 1

Zaměstnavatel stanovil krácení za bezplatně poskytovanou stravu v maximální možné míře. Přísluší zaměstnanci nějaké stravné, když byl na tuzemské pracovní cestě trvající v kalendářním dni 20 hodin a na této cestě byla zaměstnanci poskytnuta bezplatně snídaně, oběd i večeře?

     Vzhledem k tomu, že maximální možné krácení stravného je při pracovní cestě trvající více než 18 hodin 25 % za každé bezplatně poskytnuté jídlo, přísluší zaměstnanci stravné nejméně ve výši 138 Kč, krácené o 3 x 25 %, tj. o 75 %, a stravné tak činí nejméně 34,50 Kč. Pokud zaměstnanci nepřísluší jiné cestovní náhrady, obdrží zaměstnanec částku 35 Kč (zaokrouhlení podle § 183 odst. 5 ZP na celé Kč nahoru).

Příklad č. 2

Zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům stravné ve výši horní hranice rozpětí stravného uvedeného v hlavě třetí části sedmé zákoníku práce. Nemá ve vnitřní směrnici stanoveno, ani před pracovní cestou nestanovil krácení stravného při bezplatném poskytnutí stravy zaměstnanci. Zaměstnanec byl na pracovní cestě trvající v kalendářním dni 15 hodin a byla mu zaměstnavatelem bezplatně poskytnuta snídaně a oběd. Má kromě uvedené stravy ještě nárok na stravné ve výši 106 Kč?

     Zaměstnavatel by měl v uvedeném případě poskytnout nekrácené stravné tak, jak má uvedeno ve vnitřní směrnici. Protože však i pro zaměstnavatele v podnikatelské sféře platí ustanovení § 6 odst. 7 písm. a) ZDP, musí zaměstnanci přidanit ke mzdě rozdíl proti spodní hranici příslušného rozpětí stravného uvedeného v § 176 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Důvodem je to, že tzv. společenským limitem jsou v případě cestovních náhrad náhrady, které může svým zaměstnancům poskytovat zaměstnavatel uvedený v hlavě III. části sedmé zákoníku práce (tj. zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře), přičemž tento zaměstnavatel musí postupovat v uvedeném případě podle § 176 odst. 3 zákoníku práce. Stejná částka k tzv. přidanění zaměstnanci vstupuje do vyměřovacího základu pro pojistné na všeobecné zdravotní pojištění a do vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti.

     Pokud by zaměstnavatel v uvedeném případě poskytl zaměstnanci stravné ve výši 88 Kč, nepřidaňoval by zaměstnanci žádnou částku a ani by neupravoval vyměřovací základy zákonného pojistného.

Příklad č. 3

Jaké stravné a kapesné přísluší zaměstnanci, který byl na pracovní cestě, jejíž skutečný průběh byl následující:

  • odjezd z Ostravy v pondělí dne 29. 1. 2007 v 6.10 hod., překročení hranice se SR v 9.20 hod.;

  • návrat v sobotu dne 3. 2. 2007 - přejezd hranice do ČR v 11.55 hod., příjezd do Ostravy v 15.50 hod.

Doprava, ubytování a strava počínaje obědem v

Nahrávám...
Nahrávám...