dnes je 3.7.2022

Input:

Daň dědická

29.1.2008, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Daň dědická

Ing. Daniela Lampová

Úvod

Daň dědická patří mezi majetkové daně a je upravena zákonem č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (ZDDN). Vybírá se jednorázově z majetku nabytého děděním. Občanskoprávní úprava dědění je podrobně popsána v § § 460 - 487 ObčZ.

Základní pojmy

Děděním se rozumí nabývání dědictví smrtí zůstavitele. Zůstavitelem označujeme fyzickou osobu, jejíž majetek je předmětem dědění. Nabytím dědictví přecházejí majetková práva a zároveň také povinnosti na jiné osoby - dědice.

Po smrti zůstavitele dochází na základě výsledků pravomocně ukončeného dědického řízení k rozhodnutí o přechodu majetku na dědice, jehož právní účinky nastávají již k okamžiku smrti zůstavitele. Majetek lze dědit:

  • ze zákona (není-li platná závěť nebo neobsahuje-li veškerý majetek),

  • ze závěti,

  • ze zákona i ze závěti.

Dědic

Dědicem může být jak fyzická, tak i právnická osoba, která nabyla dědictví nebo jeho část v důsledku smrti občana. Právnická osoba může dědit pouze ze závěti.

Závěť je dokument, ve kterém je zakotven jednostranný právní úkon zůstavitele, jímž je projev vůle uspořádat svůj majetek v případě své smrti daným způsobem. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána.

Řízení o dědictví je procesní jednání, které zahajuje soud buď na základě oznámení orgánu státní správy pověřeného vedením matriky o úmrtí určité osoby, nebo i bez návrhu v případě, že se soud jakýmkoliv jiným způsobem dověděl, že někdo zemřel či byl prohlášen za mrtvého. Projednání dědictví je ukončeno usnesením soudu.

Rada
Toto usnesení po nabytí právní moci nelze již napadnout odvoláním. Den nabytí právní moci se vyznačuje na listině usnesení.

Úprava dědění ze zákona obsažená v §§ 473 - 475a ObčZ stanovuje posloupnost dědění a rozděluje zákonné dědice do čtyř skupin, § 479 pak jmenuje tzv. neopominutelné dědice.

Pozor!
Tyto skupiny však nijak nesouvisejí s rozdělením osob do skupin pro účely výpočtu daně dědické.

Poplatník daně

Poplatníkem daně dědické je dědic, který nabyl majetek pravomocným rozhodnutím, jímž bylo skončeno dědické řízení. Nezáleží na tom, zda bylo dědictví nabyto závětí, ze zákona nebo z obou těchto důvodů.

Pozor!
Státní občanství, bydliště nebo sídlo nemá vliv na to, zda se fyzická nebo právnická osoba stane poplatníkem dědické daně. Dědic je poplatníkem i v případě, že byl z jakéhokoliv důvodu zastoupen nebo za něj jednal zákonný zástupce. Zda se dědic stane poplatníkem, záleží na občanství a trvalém pobytu zůstavitele v době jeho smrti (viz dále).

Příklad
Například synovec - občan Jihoafrické republiky, pokud je vyhledán a zúčastní se dědického řízení, je povinen podat přiznání a daň zaplatit.

Předmět daně

Dani dědické podléhá nabytí majetku děděním. Majetkem pro účely daně dědické se rozumí věci nemovité, byty a nebytové prostory (nemovitosti) a věci movité, cenné papíry, peněžní prostředky v české i cizí měně, majetková práva a jiné majetkové hodnoty (movitý majetek).

Movité věci

Movitým majetkem jsou například:

  • movité věci osobní a domácí potřeby fyzických osob,

  • osobní automobily, motocykly a jiné dopravní prostředky,

  • obrazy, sochy a jiné umělecké předměty,

  • šperky,

  • výrobní zařízení a stroje,

  • cenné papíry, peněžní prostředky v české nebo v zahraniční měně,

  • vklady na účtech u bank,

  • majetková práva (práva autorská, nároky vyplývající z průmyslového i jiného duševního vlastnictví, např. vynálezy, patenty, licence),

  • pohledávky,

  • transformační podíly aj.

K pohledávkám kromě vkladů peněžních prostředků v různých formách umístěných v peněžních ústavech a jiných finančních institucích patří také pohledávky zůstavitele k fyzickým a právnickým osobám, které vznikly z právních úkonů formou smluv nebo jiných instrumentů závazkových vztahů. K určitým věcem může patřit i jejich příslušenství, což jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. Např. příslušenstvím pohledávky jsou úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

Nemovitosti

Definice nemovitosti je zakotvena v § 119 odst 2 ObčZ. Za nemovitost jsou považovány pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Za nemovitý majetek lze považovat:

  • rodinné a obytné domy, byty a nebytové prostory,

  • chaty a jiné stavby pro individuální rekreaci,

  • garáže,

  • stavby pro zemědělskou výrobu, průmysl a stavebnictví, lesní a vodní hospodářství, hotely apod.,

  • stavební pozemky a ostatní plochy,

  • ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, sady a louky,

  • pozemky hospodářských lesů,

  • rybníky,

  • ostatní stavby.

Také nemovitosti mohou mít své příslušenství. Např. za příslušenství bytu se považují vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány. Pozemky jsou považovány za nemovitost bez ohledu na druh, výměru a určení.

Obchodní majetek

Předmětem dědictví je rovněž majetek sloužící k podnikání. V případě majetku FO podnikající na základě živnosti nebo podnikající podle zvláštních předpisů a dále majetku obchodní společnosti s jedním společníkem (zůstavitelem) je předmětem dědictví celý podnik a jeho obchodní jmění, což je dle § 6 ObchZ soubor obchodního majetku a závazků.

Pojem obchodní majetek pak vyjadřuje souhrn majetkových hodnot (věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné jiné hodnoty), které jsou ve vlastnictví nebo v držbě poplatníka, o kterých je účtováno a které slouží k podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti. Jměním podnikatele, který je právnickou osobou, je soubor veškerého majetku a závazků.

Nahrávám...
Nahrávám...