Naše názory - to jsme my sami

     Každý den vyjadřujeme svoje vlastní názory, nasloucháme názorům druhých lidí, někdy se jimi necháme poučit, ale častěji je odmítáme jako něco scestného. Co to ale vlastně je názor?

     Názory vznikají z toho, co jsme sami prožili, viděli, četli nebo slyšeli a co jsme si z toho odvodili a co subjektivního přidali. Každý názor - to je kousek našeho já. Jinak vyjádřeno je to subjektivně zabarvená směs složená ze čtyř možných ingrediencí:

• informace (o věcné skutečnosti, o pocitech a prožitcích, o lidech a jejich chování);

• domněnky (o příčinách a souvislostech jevů a chování lidí);

• hodnocení (lidí, jevů, událostí, dějů - z ryze subjektivního hlediska);

• návrhy (to, co si člověk přeje, doporučuje, co považuje za rozumné a vhodné).

     Ukažme si to na příkladě. Dejme tomu, že ve firmě ve svačinovém koutku potkáme kolegyni a ta nám řekne: „Když se na mne vedoucí začne rozčilovat, mám z toho depku a musím si vzít prášek.“ Je to názor? Taková věta je spíše jen informací, byť velmi nepřesnou a neúplnou. Když k této informaci přidáme domněnku, hodnocení a návrh, bude uvedená výpověď znít už jako typický názor: „Když se na mne vedoucí začne rozčilovat, mám z toho depku a musím si vzít prášek (informace). Asi mu dělá dobře, když mne může bezdůvodně deptat (domněnka). Je to netvor (hodnocení). Měli by ho povýšit, abych od něj …