Smlouva o daňovém poradenství
RNDr. Ivan Brychta
V dnešní době se stále více daňových subjektů se svými problémy obrací
na daňové poradce. Žádají je o vyplnění daňového přiznání, o zastupování v
řízení před správcem daně, ale i o průběžné konzultace po celý rok. Jakou
smlouvu s daňovým poradcem uzavřít, případně jaká ustanovení ve smlouvě
neopomenout, by mělo být obsahem tohoto textu.
Hned v úvodu by mělo být řečeno, že pro účely tohoto článku budeme
předpokládat, že klientem daňového poradce bude podnikající fyzická osoba.
Určitě existuje mnoho případů, kdy služeb daňového poradce využije i
nepodnikatel, např. pro vyplnění daňového přiznání k dani z nemovitosti apod.
Avšak vzhledem k zaměření této publikace budeme od takových případů abstrahovat
a zaměříme se hlavně na vztah mezi daňovým poradcem a klientem –
podnikatelem.
Základním předpokladem uzavření smlouvy bude, že smlouvu uzavíráme se
subjektem oprávněným poskytovat daňové poradenství. Nejčastěji smlouvu
uzavíráme přímo s daňovým poradcem. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č.
523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky,
je daňovým poradcem fyzická osoba, zapsaná v seznamu daňových poradců
vedeném Komorou daňových poradců České republiky (dále jen KDP). Je tedy možné,
pokud má klient pochybnosti, informovat se na KDP ČR a zjistit, zda právě ta
konkrétní osoba, se kterou máme dohodnutou schůzku, je skutečně daňovým
poradcem. Seznam daňových poradců je volně k dispozici i na internetu (www.kdpcr.cz).
Nahoru Hostující a usazený daňový poradce
Zmíněný zákon č. 523/1992 Sb. uvádí jako osobu oprávněnou poskytovat
daňové poradenství v ČR také hostujícího daňového poradce a usazeného
daňového poradce. Jde o občany jiného členského státu EU, kteří vykonávají
daňové poradenství na území ČR
-
dočasně či příležitostně (hostující daňový poradce), anebo
-
soustavně (usazený daňový poradce).
Předpokladem výkonu daňového poradenství je v těchto případech mj.
splnění kvalifikačních podmínek podle zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné
kvalifikace (doložení kvalifikace v jiném členském státě EU, splnění praxe v
tomto členském státě, případně i vykonání rozdílové zkoušky) a zapsání do
seznamu daňových poradců, který vede KDP.
Nahoru Daňové poradenství prostřednictvím právnické osoby
Daňové poradenství mohou vykonávat také obchodní společnosti nebo
družstva, pokud:
-
daňové poradenství vykonávají pomocí daňových poradců, a
-
mají tuto činnost zapsánu jako předmět podnikání v obchodním
rejstříku.
I když budeme v dalším textu uvádět jen smluvní vztah s daňovým
poradcem coby tuzemskou fyzickou osobou zapsanou v seznamu daňových poradců
vedeném KDP ČR, za zcela shodných podmínek bude vše platit také pro hostující
či usazené daňové poradce anebo pro právnické osoby vykonávající daňové
poradenství.
Nahoru Smlouva o daňovém poradenství
Již zmiňovaný zákon č. 523/1992 Sb. uvádí v ustanovení § 3 odst. 3,
že:
-
daňové poradenství se poskytuje na základě smlouvy uzavřené mezi
daňovým poradcem a klientem, a
-
za poskytnutí daňového poradenství náleží daňovému poradci odměna,
která však nesmí být sjednána jako podíl na docíleném snížení daně, daňové
úspoře nebo daňové úlevě, ani jako podíl na ukazatelích výsledku činnosti nebo
formou věcného plnění.
K typu smlouvy se zákon nevyjadřuje. Vztah mezi klientem a daňovým
poradcem bude ve většině případů obdobný vztahu příkazce a příkazníka, resp.
mandanta a mandatáře, čili se bude možné opřít o příslušná ustanovení těchto
smluv v občanském či obchodním právu (např. pro smlouvu mandátní danou § 566 a násl. ObchZ).
Práva a povinnosti smluvních stran (daňového poradce na straně jedné a
jeho klienta na straně druhé) vyplývají především z práv a povinností daňového
poradce, upravených v § 6 zákona č. 523/1992 Sb. Dále je nutné přihlédnout k
úpravě dané v zákoně o správě daní a poplatků (např. § 10 a 11 ZSDP), resp. od 1. 1. 2011 v daňovém
řádu (např. §§ 25 až 31 DŘ), kde se upravuje zastupování daňového subjektu v
řízení před správcem daně.
Nahoru Pokyny a příkazy klienta
Ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 523/1992 Sb. hovoří o tom, že daňový
poradce je oprávněn a povinen chránit práva a oprávněné zájmy svého klienta. Je
povinen jednat čestně a svědomitě, důsledně využívat všechny zákonné prostředky
a uplatňovat vše, co podle svého přesvědčení a příkazu klienta pokládá za
prospěšné. Je přitom vázán pouze zákony a dalšími obecně závaznými právními
předpisy a v jejich mezích příkazy klienta. Toto ustanovení nejvíce odráží naši
dedukci, že typově bude smlouva s daňovým poradcem smlouvou mandátní. Daňový
poradce je podle ní vázán především příkazy svého klienta. Tyto příkazy však
musejí být uděleny v mezích zákonů a obecněprávních předpisů. Pokud pro daný
problém žádný příkaz od klienta nedostal, je daňový poradce povinen jednat
podle svého přesvědčení tak, aby chránil práva a oprávněné zájmy svého klienta.
Samozřejmě může nastat situace, kdy klientův příkaz je v rozporu s názorem
daňového poradce a pravděpodobně i s klientovým vlastním zájmem. Potom bude
záležet na klientovi, jak se v takové chvíli zachová. Daňový poradce je vázán
jeho příkazem, ale povinností je vysvětlit mu, že provedení tohoto příkazu není
pro klienta nejvýhodnějším krokem. Tehdy musí každý sám zvážit, nakolik
důvěřuje svému daňovému poradci a zda je ochoten ustoupit od svého přesvědčení
a podřídit se názoru zkušenějšího.
Nahoru Odmítnutí a odstoupení daňového poradce od smlouvy
Daňový poradce je oprávněn odmítnout uzavření smlouvy, resp. odstoupit
od uzavřené smlouvy o poskytnutí daňového poradenství, pokud:
-
dojde-li k narušení důvěry mezi ním a klientem,
-
neposkytuje-li klient potřebnou součinnost nebo
-
nesložil-li klient bez závažného důvodu přiměřenou zálohu na
odměnu za poskytnutí daňového poradenství.
Právo odmítnout uzavřít smlouvu není potřeba rozebírat, daňového
poradce nelze nutit, aby radil právě vám. Pokud odmítne, nezbývá klientovi nic
jiného než vyhledat konkurenční kancelář. Pokud je však již smlouva uzavřena,
je klient povinen se svým daňovým poradcem spolupracovat, poskytovat mu veškeré
informace, nedávat poradci příkazy, jež nejsou v mezích zákona, zkrátka chovat
se tak, aby daňový poradce neztratil ve svého klienta důvěru a od smlouvy
neodstoupil. Kromě toho je klient také povinen daňovému poradci platit.
Odstoupí-li daňový poradce od smlouvy, je povinen do 15 dnů ode dne, kdy
klientovi oznámil odstoupení, učinit všechny neodkladné úkony a zúčtovat s
klientem zálohu.
Nahoru Vymezení předmětu smlouvy
Podle ustanovení § 1 zákona č. 523/1992 Sb. se daňovým poradenstvím
rozumí "poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní,
odvodů poplatků a jiných podobných plateb, jakož i ve věcech, které s daněmi
přímo souvisejí“. To je dosti široká definice, proto by každá smlouva s daňovým
poradcem měla přesně vymezit předmět smlouvy. Měla by přesně charakterizovat
rozsah pravomocí daňového poradce, vymezit oblast, pro kterou je smlouva
uzavírána, měla by říci, zda je daňový poradce oprávněn zastupovat klienta před
správcem daně, zda jeho činnost spočívá právě jen v tomto zastupování, nebo zda
bude poskytovat finančně-ekonomické rady průběžně atd.
Nahoru Zastoupení před správcem daně
Právě u zastupování daňového subjektu před správcem daně je třeba se
zastavit. Daňový poradce je oprávněn zastupovat svého klienta na základě a v
rozsahu plné moci udělené mu písemně nebo ústně do protokolu. Není-li rozsah
zmocnění vymezen přesně nebo není-li vymezen vůbec, má se za to, že plná moc je
pro daňové řízení neomezená. Takto o plné moci hovoří ve svém § 10 odst. 3 ZSDP. Daňový řád
(kterým je od 1.1. 2011 ZSDP nahrazen) navíc předpokládá, že pokud není rozsah
zmocnění vymezen nebo není-li vymezen přesně, správce daně vyzve zmocnitele k
úpravě plné moci. Rovněž ustanovení § 568 ObchZ (o mandátní smlouvě) stanoví,
že vyžaduje-li zařízení záležitosti uskutečnění právních úkonů jménem mandanta,
je mandant povinen vystavit včas mandatáři písemně potřebnou plnou moc. Znamená
to, že uzavření samotné smlouvy s daňovým poradcem samo o sobě nestačí k tomu,
aby daňový poradce klienta zastupoval i v daňovém řízení. Samozřejmě, že ve
smlouvě může být plná moc přímo obsažena a jedno z ustanovení smlouvy může
přímo znít, že klient tímto uděluje plnou moc daňovému poradci k zastupování
před správcem daně.
Pokud však činnost daňového poradce zplnomocnění vyžaduje, je podle
našeho názoru lepší vystavit plnou moc samostatně jako listinu, která se sice
vztahuje k mandátní smlouvě, ale jejíž předložení stačí k tomu, aby správce
daně uznal, že daňový poradce je klientovým zástupcem. Nikdo, ani správce daně,
nemusí vědět, jak…