| Soud: Nejvyšší správní
soud | Spisová značka: 3 Ads
88/2006 | Datum rozhodnutí: 28. 2.
2007 |
| Právní problematika:
výplata starobního důchodu a pracovněprávní vztah na dobu určitou, nejdéle na
dobu 1 roku |
| Ustanovení právních
předpisů:§ 34 odst. 2 a
§ 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění, a
39 odst. 3 písm. a) zákona
č. 262/2006 Sb., zákoník práce, oba ve znění pozdějších předpisů |
Právní věta:
Zákonná podmínka, že souběh výplaty starobního důchodu a příjmu z
výdělečné činnosti založené pracovněprávním vztahem přichází v úvahu jen tehdy,
byl-li tento vztah sjednán (a podle zvláštních předpisů ho sjednat lze) na dobu
určitou, nejdéle na dobu jednoho roku, není diskriminační.
Komentář:
Podmínky nároku na starobní důchod upravují ustanovení
§ 28 a následující zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, v platném znění. Nárok na starobní důchod vzniká
pojištěnci za předpokladu, že získá předepsanou dobu pojištění a dosáhne
potřebného důchodového věku (§ 29
zákona). Za určitých okolností může pojištěnci vzniknout nárok na starobní
důchod ještě před dosažením důchodového věku (§
30 a
§ 31 zákona).
V řadě případů dosáhne fyzická osoba doby pojištění i důchodového
věku a tedy nároku na starobní důchod, ale pokračuje ve své výdělečné činnosti
v pracovněprávním vztahu. Možný souběh starobního důchodu a příjmu z výdělečné
činnosti upravuje ustanovení
§ 37 zákona o důchodovém pojištění. Ve
vztahu ke starobnímu důchodu podle
§ 29 citovaného zákona platí, že jeho výplata „náleží
osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen
pokud tento vztah byl sjednán na dobu určitou, nejdéle však na dobu jednoho
roku, lze-li jej podle zvláštních právních předpisů na tuto dobu sjednat“.
Z tohoto pravidla vychází koneckonců i zákoník práce, a to v právní
úpravě uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou. Obecné omezení, že trvání
pracovního poměru mezi týmiž účastníky je možné sjednat celkem na dobu nejvýše
2 let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru, neplatí podle
§ 39 odst. 3 písm. a)
zákoníku práce mj. pro případy, kdy zvláštní právní předpis stanoví pracovní
poměr na dobu určitou jako podmínku pro vznik dalších práv.
Ve výše uvedeném soudním sporu mezi jedním z pojištěnců a Českou
správou sociálního zabezpečení ohledně výplaty starobního důchodu namítal
tento, že ustanovení zákona o důchodovém pojištění upravující souběh starobního
důchodu s příjmem z výdělečné činnosti je nepřípustným nástrojem…
