Cestovní náhrady v roce 2007 - ZAHRANIČNÍ STRAVNÉ

     Pro určení výše zahraničního stravného, tj. stravného v cizí měně za zahraniční část příslušné pracovní cesty, je rozhodující doba trvání pracovní cesty v zahraničí a základní (denní) sazba stravného platná pro příslušný stát. Dobu trvání pracovní cesty v zahraničí, tj. okamžiky přechodu hranic, oznámí zaměstnavatel zaměstnanci při vyúčtování cestovních náhrad. Při použití letecké dopravy je dobou přechodu hranic doba odletu (příletu) letadla z letiště (viz ZMU 3/2007).

     Na rozdíl od tuzemského stravného, které se stanoví za každou pracovní cestu samostatně, se zahraniční stravné se stanoví za každý kalendářní den samostatně, a to i tehdy, když zaměstnanec uskutečnil v jednom kalendářním dni více zahraničních pracovních cest. V tom případě se podle § 170 odst. 4 zákoníku práce doby trvající v zahraničí jednu hodinu a více sčítají. Výjimkou jsou pracovní cesty trvající v kalendářním dni v zahraničí méně než jednu hodinu, protože tato doba se u příslušné zahraniční pracovní cesty přičítá k její tuzemské části uskutečněné v tomtéž kalendářním dni.

Konkrétní výše stravného, která zaměstnanci přísluší, se určí postupem uvedeným v tabulce:

     Výše zahraničního stravného pro konkrétní kalendářní den pracovní cesty se určí podle ustanovení § 170 odst. 2 zákoníku práce vždy ze základní sazby stanovené pro ten stát, ve kterém zaměstnanec stráví při pracovní cestě v tomto kalendářním dni nejvíce času. To znamená, že významnou roli má nejen okamžik přechodu hranice ČR, ale také okamžik přechodu hranic mezi příslušnými státy (viz ZMU 3/2007).

     Základní (denní) sazby zahraničního stravného v cizí měně stanoví pro příslušné státy každoročně vyhláškou Ministerstvo financí. Výše těchto sazeb platných pro rok 2007 je uvedena ve vyhlášce č. 549/2006 Sb. Základní sazby - uvedené ve vyhlášce MF a platné pro příslušný rok - jsou pro zaměstnavatele ve státní a příspěvkové sféře závazné, statutárním orgánům příspěvkových organizací a jejich zástupcům však lze určit stravné do výše, která přesahuje základní sazbu až o 15 %.

     Zaměstnavatel v podnikatelské sféře může základní sazbu uvedenou ve vyhlášce MF snížit až o 25 %, příp. ji zvýšit, přičemž pro zvýšení této sazby není stanovena horní hranice. Pokud zaměstnavatel snížení nebo zvýšení základní sazby nestanoví, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné vypočtené ze základní sazby uvedené v platné vyhlášce MF. Jestliže zaměstnavatel zvyšuje (resp. snižuje) základní sazbu, musí ji zaokrouhlit na celé jednotky příslušné cizí měny.

     Pokud zaměstnavatel v podnikatelské sféře stanoví zahraniční stravné ze sazby vyšší než uvedené ve vyhlášce, je sice takovéto vyšší stravné daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele, ale příslušný rozdíl je u zaměstnance příjmem, který je předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti (viz § 6 odst. 7 písm. a) ZDP) a součástí vyměřovacího základu pro zákonné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na zdravotní pojištění.

     Pokud bylo zaměstnanci během zahraniční části pracovní cesty poskytnuto bezplatně (bez jeho finančního přispění) jídlo charakteru snídaně, oběda nebo večeře, může zaměstnavatel zahraniční stravné krátit, a to za každé jídlo maximálně:

• o 70 % stravného při pracovní cestě trvající 1 až 6 hod.,

• o 35 % stravného při pracovní cestě trvající déle než 6 hod. a max. 12 hod.,

• o 25 % stravného při pracovní cestě trvající déle než 12 hod.

     Jestliže zaměstnavatel nejpozději před pracovní cestou procento krácení nesjedná anebo nestanoví, přísluší zaměstnanci stravné v plné, nekrácené výši.

     Pokud tedy zaměstnavatel prokazatelně nejpozději před pracovní cestou neinformuje zaměstnance o způsobu krácení stravného v případě, že budou na pracovní cestě zaměstnanci poskytnuta jídla charakteru snídaně, oběda či večeře, nemůže zaměstnavatel stravné zaměstnanci krátit anebo nepřiznat, a to ani v případě, kdy byla zaměstnanci poskytnuta v kalendářním dni bezplatně všechna uvedené jídla.

     Vzhledem k uvedenému novému pojetí krácení stravného je vhodné patřičným způsobem upravit vnitřní předpis zaměstnavatele. Přitom je třeba si uvědomit, že princip krácení zahraničního stravného je stejný jako u tuzemského stravného, ale při stanovení procent krácení jde o jiné doby trvání zahraniční části pracovní cesty. Nejjednodušší tak bude stanovit krácení stravného o 25 % za každé bezplatně poskytnuté jídlo u tuzemské i zahraniční pracovní cesty.

     Pokud je zaměstnanci na zahraniční pracovní cestě bezplatně poskytnuto v kalendářním dni jídlo charakteru snídaně, oběda či večeře v tuzemsku i v zahraničí, pak se krátí samostatně stravné tuzemské a samostatně zahraniční stravné, a to podle počtu bezplatně poskytnutých jídel v tuzemsku či zahraničí.

DOTAZ Č. 1

Zaměstnanec byl vyslán na jednodenní pracovní cestu na Slovensko. Na území ČR strávil i se zpáteční cestou 5,5 hod. a na území SR 5 hod. Má tento zaměstnanec nárok na obojí stravné? Na jaké stravné by měl zaměstnanec nárok, pokud by byl v SR tento den déle než 12 hodin?

Zpravidla každá pracovní cesta do zahraničí má tuzemskou i zahraniční část. Podle ustanovení § 166 odst. 1 ZP přísluší při zahraniční pracovní cestě zaměstnanci nejen zahraniční stravné, ale také stravné za dobu trvání pracovní cesty v ČR, a to tak, jak je uvedeno v § 163 ZP.

Zaměstnanci tak v uvedeném případě přísluší za dobu trvání pracovní cesty na území ČR v kalendářním dni stravné ve výši uvedené ve vnitřním předpisu zaměstnavatele pro dobu trvání 5 až 12 hod., nejméně však 58 Kč a za dobu trvání zahraniční části pracovní cesty zahraniční stravné podle § 170 ZP ve výši 1/4 základní sazby stravného platné pro SR uvedené ve vyhlášce MF č. 549/2006 Sb. (případně upravené podle § 170 odst. 2 ZP), tj. 1/4 z 550 SKK = 137,50 SKK.

Pokud by zahraniční část pracovní cesty trvala v kalendářním dni déle než 12 hod., příslušelo by zaměstnanci kromě uvedeného tuzemského stravného také stravné ve výši základní sazby, tj. 550 SKK.

DOTAZ Č. 2

Zaměstnanec…