dnes je 30.11.2022

Input:

DVĚ NOVELY ZÁKONÍKU PRÁCE

25.10.2007, , Zdroj: Verlag Dashöfer
ZÁKON O STABILIZACI VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ

     V rámci zákona č. 261/2007 Sb. o stabilizaci veřejných rozpočtů, byla schválena i novela zákoníku práce (čl. XLI zákona), a to s účinností od 1. ledna 2008. Převážná většina změn se ale týká poskytování náhrady mzdy v době prvních dvou týdnů pracovní neschopnosti nebo karantény, přičemž použitelnost této právní úpravy byla uvedeným zákonem odsunuta - spolu s účinností nového zákona o nemocenském pojištění - až na 1. leden 2009.

     Z této novely tak bude od začátku příštího roku aktuální rozšíření obsahu potvrzení o zaměstnání (§ 313 odst. 1 ZP) o údaj, zda byl pracovněprávní vztah zaměstnance skončen zaměstnavatelem z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci („pracovní kázně“) zvlášť hrubým způsobem. To souvisí se zpřísněním právní úpravy poskytování podpory v nezaměstnanosti v zákoně o zaměstnanosti (§ 39 odst. 2), neboť podpora nebude příslušet, pokud byl pracovněprávní vztah v době posledních 6 měsíců se zaměstnancem ukončen z tohoto důvodu.

DALŠÍ PROJEDNÁVANÁ NOVELA ZÁKONÍKU PRÁCE

     V září 2007 předložila vláda Parlamentu ČR návrh první větší novely nového zákoníku práce, nesprávně označované za legislativně-technickou. Ta bude bezpochyby předmětem značných diskusí a očekávání s ohledem na problematičnost a konfliktnost nového zákoníku práce.

     Zákon - přes řadu pozitivních změn, které přinesl - trpí četnými neduhy, počínaje nedomyšlenými věcnými řešeními v různých oblastech pracovního práva, neprovázaností s jinými zákony i evidentními omyly a legislativně technickými chybami. To vyvolává četné výkladové nejasnosti, s nimiž se potýkají odborníci i personální manažeři. Pokus odložit účinnost zákona a napravit zjevné nedostatky, který vláda učinila vloni na podzim, bohužel neuspěl.

     Ve druhé polovině roku 2006 byly vůči novému zákoníku práce podány také dvě ústavní stížnosti ze strany poslanců a senátorů, které směřují proti řadě koncepčních ustanovení. Zejména je napadena nedostatečná míra liberalizace a obtížná srozumitelnost právní úpravy možností odchylovat se od zákona, dále nedomyšlená vazba na občanský zákoník, nerovnost mezi různými skupinami zaměstnavatelů a mezi odborovými organizacemi, kterou podle názoru stěžovatelů zákoník založil. Rozhodnutí Ústavního soudu, které by mohlo být přijato na podzim, je očekáváno s velkým napětím. Z těchto důvodů se návrh novely zákoníku práce vyhýbá otázkám, které jsou předmětem ústavních stížností.

     Podle předkladatele má návrh novely opravnou a legislativně-technickou povahu. Tento záměr byl ale významně modifikován tím, že zaměstnavatelské a odborové centrály předložily ministru práce a sociálních věcí dohody, navrhující provedení některých věcných změn, formulovaných v 18 bodech. Tyto návrhy byly do předlohy promítnuty. V jejím důsledku nabývá návrh širšího rozměru, než je pouhá legislativně-technická novela. Je třeba ocenit, že se sociální partneři sami chopili této iniciativy, kterou reagovali na první poznatky z uplatňování nového kodexu práce v praxi. Ale ani jejich návrhy nejsou bezproblémové.

     Nejdůležitější navržené změny se týkají zejména pracovní doby, odměňování a odstupného při skončení pracovního poměru.

ZÁSADNÍ ZMĚNY V OBLASTI PRACOVNÍ DOBY

     Jsou navrženy zejména tyto změny:

  • umožnění práce mladistvým do 18 let v normální stanovené týdenní pracovní době, tj. až 40 hodin týdně s omezením délky směny na 8 hodin. Nový zákoník práce bohužel pracovní dobu mladistvých omezil na 30 hodin týdně a 6 hodin denně, ačkoli pro takové opatření nebyly žádné důvody (§ 79 odst. 2 písm. d). Dřívější zákoník práce toto omezení vztahoval jen na mladistvé do 16 let věku, i když ani to předpisy EU nepožadují. S požadavkem na odstranění této zbytečně přísné právní úpravy přišla letos na jaře Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů.

  • nový zákoník práce rovněž nesmyslně zakazuje práci přesčas osobám, které pečují o dítě mladší než 1 rok (§ 241 odst. 3). V dřívějším zákoníku se tento zákaz týkal jen žen, přičemž z důvodu rovnosti byl rozšířen i na muže. Protože pro něj nejsou žádné důvody, novela takovou práci přesčas povolí na základě dohody se zaměstnancem. Práce přesčas tak bude zakázána jen těhotným ženám.

  • pro uplatnění konta pracovní doby již nebude vyžadován souhlas jednotlivých zaměstnanců, což nyní podnikům značně komplikuje zavedení konta (§ 86 odst. 1). Na straně druhé se ale navrhuje, aby případné změny rozvržení pracovní doby v kontu byly možné jen nejméně na čtyřtýdenní období. Ačkoliv je tento návrh prezentován jako liberalizační, jde ve skutečnosti o nešťastné zpřísnění právní úpravy. Změny rozvržení pracovní doby jsou totiž možné i nyní, a to na jakékoliv období, pokud s písemným rozvrhem směn seznámí zaměstnavatel zaměstnance alespoň 1 týden předem. Lze proto mít obavu z toho, že požadavek na stabilitu rozvrhu pracovní doby minimálně po 4 týdny naopak omezí flexibilitu konta pracovní doby, když například podnik bude potřebovat zajistit velkou zakázku, na níž se má pracovat třeba jen 2 týdny.

  • u pružné pracovní doby (§ 85) se navrhuje nerozlišovat její rovnoměrné a nerovnoměrné rozvržení, které nebylo většinou ani pochopeno. Pružnou pracovní dobu bude tak možné rozvrhnout až na čtyřtýdenní období.

  • nový zákoník stanovil požadavek, že při rozdělení přestávky v práci (ta musí být nejméně 30minutová) na více částí musí každá činit alespoň 15 minut (§ 88 odst. 2). Protože to způsobuje v praxi velké problémy, novela rozumně předpokládá, že jen jedna část přestávky bude muset být nejméně 15minutová.

  • dvě významné změny se týkají nepřetržitých odpočinků zaměstnanců v zemědělství, a to při sezónních pracích (nový § 90a a § 92 odst. 4). Zkrácený nepřetržitý odpočinek mezi směnami pod 12 hodin bude moci být nahrazen v následujících 3 týdnech (obecně platí, že příští odpočinek musí být o dobu zkrácení, která je možná až na 8 hodin, prodloužen). Zkrácení nepřetržitého odpočinku v týdnu až na 24 hodin (z obecných 35) bude moci být nahrazeno na základě dohody za období 6 týdnů celkem alespoň na 210 hodin.

  • velký význam může mít změna týkající se tzv. jiné úpravy pracovní doby. Nyní je možné takovou jinou úpravu dohodnout u rovnoměrného rozvržení pracovní doby, a to i tak, že směna může namísto maximálně 9 hodin činit až 12 hodin (§ 82). Napříště se navrhuje jinou úpravu pracovní doby začlenit do nového paragrafu 84a, a to až za rovnoměrné i nerovnoměrné rozvržení pracovní doby. Název dílu 2 hlavy II zákoníku má znít „Rovnoměrné a nerovnoměrné rozvržení pracovní doby a jiná úprava pracovní doby“. Dosud se v názvu o této jiné úpravě nehovořilo. Toto souřadné spojení uvedených pojmů je možné vnímat tak, že jiná úprava pracovní doby může být i odlišná od rovnoměrného a nerovnoměrného rozvržení, ačkoliv důvodová zpráva předpokládá, že bude využívána v rámci rovnoměrného a nerovnoměrného rozvržení. Otevírá se však bezpochyby prostor pro výklad, na jehož základě by bylo možné velmi liberalizovat pravidla pro rozvržení pracovní doby a uplatnit i takové její dohodnuté režimy, které zákon vůbec konkrétně neupravuje, jako například tzv. volnou pracovní dobu.

ZÁSADNÍ ZMĚNY V ODMĚŇOVÁNÍ

     Pokud jde o mzdy a platy, předpokládá návrh tyto závažné změny:

  • nový zákoník práce bohužel zakázal sjednávat mzdu již s přihlédnutím k práci přesčas (§ 114). To vyvolalo velké problémy zejména se stanovením manažerských mezd. Je proto navrženo, aby u vedoucích zaměstnanců bylo možné dohodnout, že mzda bude sjednána již s přihlédnutím k případné práci přesčas, a to do limitu pro její nařízení. Je tím míněno 150 hodin v kalendářním roce, nicméně formulace je nepřesná, neboť limity pro nařízení práce přesčas jsou v příslušném ustanovení (§ 93 odst. 2) uvedeny dva - 150 hodin v roce a 8 hodin v jednotlivém týdnu.

  • pokud jde o příplatky ke mzdě za práci v noci a za práci v sobotu a v neděli (§ 116 a 118), navrhuje se umožnit, aby v kolektivní smlouvě byla dohodnuta jiná minimální výše a způsob určení příplatků. Ty by tedy mohly činit méně než zákonných 10 % průměrného výdělku (u práce v noci je to možné i nyní) a mohly by být stanoveny například i pevnou částkou. To ale bude podmíněno pouze ujednáním v kolektivní smlouvě, což oproti nynějšímu stavu zbytečně omezí zaměstnavatele, u

Nahrávám...
Nahrávám...