MODRÁ - ZELENÁ - ČERVENÁ, ANEB OD MYŠLENEK K ČINŮM

     Řeč nebude o nejmódnějších barvách ani o malířských technikách. Představíme Vám jednoduchý model procesu tvůrčího myšlení, který se hodí nejen pro firemní praxi, ale který můžete využít i při svém rozhodování.

     Začněme cíly. Cíl můžeme vidět jako problém: Jak zabránit zákazníkům v rušení předplatného? Jak získávat objektivnější zpětnou vazbu od zákazníků? Jak omezit papírování? Jak urychlit dodávky?

     Cíl však může mít také formu příležitosti. Obvykle si mnohem spíše všimneme problému než příležitosti. Proto je třeba mít na paměti, že daleko účinnější než vyřešení stovky problémů může být využití jedné správné příležitosti.

     Je nutné mít konkrétní cíl. Více cílů v jednom (například „urychlit a zpřesnit dodávky“) je lepší rozdělit na jednotlivé části.

     Nesmírně důležité je, jak si cíl definujeme. Už samotné přesné znění bude mít velký vliv na váš přístup k danému problému či příležitosti. Tímto bodem se blíže zabývá na schématu vlevo „modrá fáze“.

     Jakmile máme definovaný cíl, začneme vymýšlet různé nápady a řešení. Tuto fázi jsme označili modrou barvou, protože modrá je barva oblohy, jasného nebe bez hranic - stejně jako se říká, že vás něco napadlo „zčistajasna“.

     Charakteristickým rysem této fáze je, že dočasně odložíme odhad a úsudek. Během procesu generování myšlenek a nápadů je důležité oprostit se od svazující logiky, analýzy, předsudků a precedentů. Konvence a obecná moudra nechte za dveřmi. V říši myšlenek není nic nemožné. Myšlenky Vás nic nestojí, takže v této fázi nemáte co ztratit. Nestyďte se. Jděte do extrému. Opusťte vyšlapané cesty. Nebojte se přijít s něčím novým nebo lepším.

     Jednou z nejjednodušších a nejúčinnějších „modrých“ technik generování myšlenek je prověřit své domněnky.

     Mnohé problémy lze vyřešit tím, že pojmenujeme a zamyslíme se nad názory, které formují naše myšlení. Musíme si neustále klást otázku: „Z jakých předpokladů vycházím, když o tomto problému uvažuji, na základě jakých domněnek formuluji tuto otázku? Dá se na tu věc pohlédnout ještě z jiného úhlu?“ Einstein napsal: „Formulování problému je často podstatnější než jeho řešení.“

     Například zadání „Jak umístit na pivní láhev informaci o soutěži pro zákazníky“, lze přeformulovat takto: „Jak dosáhnout toho, aby se co nejvíce zákazníků zúčastnilo naší soutěže“. A když budeme pokračovat, můžeme se ptát: „proč soutěž? Co je cílem - prodat větší množství piva nebo dostat značku více do podvědomí a zlepšit její obraz v očích zákazníků?“, možná zjistíme, že soutěž je v naší firmě tradiční způsob jak zvednout prodej mimo hlavní sezonu, až se soutěž stala cílem místo prostředkem - jedním z mnoha možných.

     Své domněnky můžete prověřit i tak, že si znovu promyslíte rozsah svého cíle. Pokud je cílem zvýšit výkon řekněme o 5 %, pravděpodobně vymyslíte něco, co přinese zlepšení o 3 nebo 4 %. Pokud si ale jako původní cíl stanovíte zlepšení výkonu o 100 %, můžete přijít s nápadem, který zvýší výkon o 20 %. Získáte tak 15 % navíc čistě jen díky tomu, že jste se na problém podívali ze širší, ambicióznější perspektivy. Odstup při řešení problému vám pomůže oprostit se od každodenních podružných detailů a soustředit se na zásadnější otázky.

     V první řadě si musíte položit otázku, jestli se nedržíte příliš při zemi. Odvážnému štěstí přeje! Typická otázka tradicionalistů zní: „Jak si udržet náš současný podíl na trhu?“ Naproti tomu inovátor se zeptá: „Jak náš podíl ztrojnásobit?“ „Proč nezaložit pobočku v Mongolsku a neovládnou celý národní trh, dříve než tam vtrhne někdo rychlejší?“ Odvážnější cíle mohou přinést lepší řešení.

     Jakmile si uděláte základní představu a začnete ji rozvíjet a dávat jí konkrétnější podobu, položte si následující otázku: „Co je na té myšlence dobrého?“ Tradicionalisté se vždy zaměří na problematická místa myšlenky, nikoliv na nalezení a rozvíjení potenciálně přínosných prvků.

     Když se zajímáte o to, v čem je nová myšlenka dobrá, podporujete tím pozitivní, tvůrčí myšlení - a to platí pro vaše vlastní nápady stejně jako pro nápady jiných lidí.

Nástup kritického myšlení tradicionalistů obvykle ohlašují dvě krátká, přesto likvidační slůvka: „Ano... ale“. „Mnohá „ano... ale“ se soustředí na oněch 20 % daného nápadu, která jsou nepoužitelná, a úplně ignorují zbývajících 80 %, která fungují.

     Poté, co si nejrůznější „modré“ myšlenky promyslíte, vyberete tu nejlepší. Tuto fázi jsme označili červenou barvou - jako když na semaforu naskočí červená, vy začnete brzdit, zastavíte a podíváte se na dané myšlenky pořádně. To je chvíle pro logiku, racionální myšlení a příležitost pro analytické schopnosti, které jsme odložili během modré fáze. V této fázi je prostor pro ty z nás, kterým vyhovuje tato ukázněnější, uvážlivější část procesu více.

     Na začátku červené fáze je důležité si jasně…